Den 4 – Nagoya a IIDX 17 Sirius

Následující den jsme v Nagoye našli poprve druhou část skupiny. Zašli jsme do místní pekárny a místní herny. Podle machine locations jich zde bylo desítky, zavítali jsme však do herny nejblíže k nádraží.

V herně plné posledních mixů byla i KeyboardMania 3. Celkem zajímavé si na ní zahrát. Kupodivu to šlo celkem jednoduše. I Frozen Ray zněl jak měl. S trochou praxe by ze mě mohlo i něco být. 😉

Další zajímavostí byl Project Diva. Pěkná, velká, detailní, barevná a dotyková hudební hra. Znáte-li hudbu od této synteticky generované postavičky, pak tu k ní najdete i odpovídající hudební hru. Vlastní princip hraní je potvrzovat 4 typy letících not (trojúhelník, čtverec, křížek, kolečko) v momentě, kdy se překryjí s targety na obrazovce. K povrzování máte čtyři odpovídající tlačítka podobná Pop’n Music. K dispozici je více obtížností. Během hry lze (dotykem na obrazovce) nastavit „tleskání“ při potvrzování not, a míru hlasitosti (jak moc slyšíte zpěv oproti hudbě). Když máte nad 60%, skladbu jste dali. Opět se ke hraní dá využít kartička (nebo mobil) pro ukládání score, tedy spíše pro identifikaci hráče. Hrát můžete jednu skladbu na fail-off, nebo dvě, pokud první dáte dost dobře. Hezké, nové, oblíbené. Je pěkné hrát tuto hru.

Beatmania IIDX 17 Sirius. Dnes byl poslední den, kdy se dala tato hra zahrát. Zítra vychází další mix. Takže jsem si naposledy pár skladeb dal, abych si užil modrého Siria.

Lord of Vermilion II. Tak takto se jmenovala hra, na které ujel Deirh se Zuldou. Dvě fotky z minulého roku, to bylo zhruba vše, co jsem o hře měl. Nyní prozkoumáno detailněji. Jedná se teda o karetní bojovku. Zajímavé? No možná. Takto by zněl popis na spoustu her, které byste si mohli zahrát i u nás. Ale pamatujte, že jste v Japonsku. Takže. Začnete tím, že si v automatu koupíte starter balíček (500Y). Poté přejdete k vlastnímu hernímu terminálu. Posadíte se, vhodíte peníze (200Y) a začnete hrát. Nějaké to intro na obrazovce, no dobrá proč ne. Po tutorialu začnete vlastní hraní vyložením kartiček vaší armády (řekněme 3-6). Co se však nestane. Japonský automat identifikuje vaše kartičky a v reálném čase vám z nich vytvoří plně digitální armádu, které reaguje jak na libovolné otočení či posun kartičky, tak na natáčení plochy a povely z tlačítek. Boje (ať už vlastní příběh, local battle nebo online souboje s hráčem v jiné herně), vypadají úchvatně a je pěkné sledovat tento styl ovládání v praxi. Přirovnal bych to k Microsoftí technologii surface. Více než popis ukáží obrázky a videa. Po dohrání hry si složíte kartičky, schováte vaší čipovku pro přihlášení (opět podobné jako E-Amusement karty), a navíc dostanete další kartičku. A to ať už jste vyhráli či nikoli. Rozbalíte a vidíte, jakou (rare) kartu máte.

V herně byla i spousta dalších old-school her. Od Typing of the dead, přes Torchu střílečky až po například arkádového Maria 1. Pokud máte Mária naučeného, pak vás možná překvapí mírné modifikace. Jako jinak umístěné kytky, nebo propadla při pokusu dostat se k warpu ve W1-2.

JuBeat Knit. Žlutý miláček v podobě hudební 4×4 mlátičky nalezen. I zde jsme strávili spousty času. Museli jsme nabrat nějaké ty Jubility.

Celý systém v herně, stejně jako v celém Japonsku, funguje na systému zahraj si a přenech místo dalšímu. Před každou hudební hrou zde byly lavičky s čísly a názvem hry. Dohráli jste, a mohli jste si sednou do řady a čekat. Pokud po vás nikdo nebyl, mohli jste hrát dál. Nic jako v Londýně či Varšavě, kde musíte o hraní doslova bojovat. Taky pravda, že v Japonsku je velká spousta heren na každém kroku.

Cestou nalezena i místní pobočka firmy SAP.

Diskuze ukončena.