Den 05 – Kagoshima, Sakurajima

Den pátý a přesun z Fukuoky na úplný jih Japonska, do Kagoshimy. Cesta tak na hoďku Shinkansenem. Po příjezdu a proběhnutí nádraží (a obchodů), jsme zamířili k zastávce Izudori. Metro tu nenajdete, mají tu malé tramvaje. Jakoby vyrostlo město a pak do něj byly zasazeny koleje. Zastávky jsou malé, tak pro jednoho člověka. Za to mezi kolejemi je krásná zeleň.

Skočili jsme na hotel, po hodině se ubytovali a hurá na Sakurajimu.

Sakurajima je místní sopka (ehm, aktivní) a je to jedna z největších aktivních, které tu mají. Cesto tam nám urychlil trajekt, co jede nějakých 10-15 minut (za 160yenů). Na Sakurajimě je teda spousta popílku. A nejen tam ale jako že všude. Moc moc jemný černý prášek / popílek, lítá ve vzduchu, lítá do očí a spadnout do něj určitě nechcete. Aspoň poznáte, jak dlouho tu parkuje jaké auto.

Sopka opravdu pěkná a velká. Navštívili jsme i visitor centrum a něco se o ní dozvěděli. Sejsmologické senory jim běží na Linuxu (Ubintu), cool. Pak modely sopky, kdy jak vybouchla a kudy tekla láva. Pak rozbor místních nerostů, poblíž byl i mikroskop.

Prošli jsme se venku a z dálky mrkli na kanál, kudy případně poteče láva do moře. Na pár kamenů jsem i vylezl, ale jsou opravdu hodně ostré, takže jsem nějaké pokročilejší lezení odložil na jindy.

Pro lepší popis sopky se raději podívejte na fotky.

Cestou zpět jsme to vzali přes footspa, tedy lázeň pro nohy. Opláchli a napařili jsme si zde nožky. Dali jsme se do řeči i s místníma dvěma japonci. Dozvěděli jsme se, že pracují na ponorce (u sonaru a torpéd). Zní to celkem neuvěřitelně, ale no, mi to ponorku viděli z trajektu. Takže asi nekecali 🙂 Víc nám o tom ale neřekli, prý tajné. Dozvěděli jsme se ale další zajímavé věci, dostali jsme tip na sushi (jen si správně překreslit symboly), vyměnili jsme si kontakty, nějaká ta fotka, no znáte to. I jsme i v pohodě japonsky pokecali jako jestli vítr fouká ze sopky sem nebo tam, a jak to musí být naprd, když fouká na město. Jednoho námořníka žena byla z Okinawi, tak nám zjistil, jak dlouho to trvá na Yakushimu (kam jsem se chtěl vydat). Prostě i nějaká neznalost jazyka nebyl problém.

Cestou trajektem zpět jsem dal trochu detailnější fotku ponorky. No, na to, že to bylo foceno mobilem, celkem dobré ne? 🙂

PS: dle Filipa „Yuushio class, diesel-elektrická útočná ponorka. Od roku 1980 spuštěno 10 kusů, Výtlak 2 200 tun, posádka 80 mužů, dostup 300m.“

No a než jsme šli na pokoj, tak zase nějaká ta herna, znáte to. Tahle byla zastávku od Izuodori a asi slavila nějaké čtvrté výročí nebo co. Za 100yenů byly dva kredity, a na každý kredit asi 4 songy (v Jubeatu, 3 na IIDX, 5 na PNM). Bylo tu trochu plno, ale pohoda, dalo se čekat. Nebyl tu nejmodernější DDR X3 kabinet, ale za to kultovní DDR mix 6tka (Max). Jj, vyzkoušel jsem. Max300 byl ale až moc hardcore s tímhle judge.

Večer cesta na hostel, nějaký rámen po cestě (omylem jsem si objednal s vajíčkem místo s masem, ale co no), koupel (sprcha), upload fotak a nahrávání videí. Opět jsem šel spát někdy ve 3 v noci.

Diskuze ukončena.