Den 09 – Kyoto, Kinkakuji

Takže kam dnes. Dnes se podíváme do Kyóta, konkrétně na latý chrám v Kinkakuji. Po přejezdu z Osaky do Kyota jsme zamířili na autobusovou zastávku. Po všech těch vlakách trochu změna. Jedna cesta 220yenů. Trochu jsme nechytli zastávku a přejeli o nějaké 2km. Došli jsme na místo zpětně po svých. Aspoň jsme cestou dali místní zmrzlinu.

Kinkakuji je chrám ze zlata. No, minimálně to co vidíte na venek, je potaženou alespoň minimální vrstvou zlata. Další takový jsem v Japonsku nenašel. Z očividného důvodu zde bylo velmi mnoho lidí. Jak Japonců, tak i turistů. Vlezné do oblasti asi 400yenů, speciální prohlídku jsme nechtěli. Po průchodu branou nás místní nasměrovali na jednu či druhou stranu podél jezírka. Každý se před chrámem chtěl vyfotit. Naštěstí se lidé střídali velmi rychle, takže šlo i trochu pózovat a pohrát si s kompozicí.

Vlastní chrám byl vcelku pěkný. No, nevím co víc moc k tomu psát, nejsem zase tak přes architekturu budov a historii. Mě osobně se víc líbí tori brány s červenou barvou (nejlépe, když jich je na tisíce), kde je více vidět práce a úsilí, než když někdo dá spoustu peněz a pozlatí si stavení. I tak, pěkné to mají.

Postupně jsme obešli chrám, prošli (no, zahrada se tomu říkat nedá) trávníkem, vyzkoušeli si vhazování mincí do kotlíků (jako všichni ostatní), vyfotili pár holek v kimonu no a odcestovali do středu Kyóta. Pod hlavním nádražím jsme dali rámen a saké. To saké nebyl moc dobrý výběr, tak třeba příště. Na nádraží jsme i našli dva Čechy. Říkejme jim třeba tým Járy Cimrmana 🙂 Pokecali jsme, vyměnili tipy, razítka (znalci geocachingu) a zdrhli na vlak na hostel. Ještě jsme se předtím stavili v další Yodobashi kameře a omrkli elektroniku.

Nádraží v Kyótu bylo fakt velké, najít naše krosny a vůbec se dostat na správnou stranu bylo něco. Malá ukázka jedné strany nádraží:

A na závěr jsme dojeli do Nagoyi a dali si náš luxusní ryokan. O něm něco musím napsat.

Jmenuje se Kyoya Ryokan a už jsem tu byl i posledně. Je to naprosto luxus. Majitel je pohodový veselý člověk, snažící se vše anglicky vysvětlit (celkem mu to jde, i když je vidět, že s angličtinou zápasí). Ukáže a nechá si vyzkoušet, jak se zadává kód na vstupních dveřích. Provedl nás celým ryokanem, ukázal zahradu, kuchyňku, kde se dá natočit a ohřát voda, vyprat, kde jsou kompíky na net, tiskárna, až po provedení vlastním pokojem a ukázání sprch. Náš pokojík, byl spíš pokoj. Oddělený záchod a koupelna s vlastní minivanou (menší, za to hluboká), lednička. Hlavní místnost a spaní pro tři lidi. Předpřipravené a povlečené futony (co převlíkají snad každý den), masážní křeslo (fakt, prostě velké masážní křeslo, za 300yenu na 15 minut, ale nevyzkoušeli jsme). TV s 1080i kvalitou, Mac připojený na internet i s úložištěm filmů (eng, jap titulky) na asi 1TB storage. No, wifi zdarma je samozřejmostí. Náš jediný pokoj měl vstup do sprch přímo (ostatní jdou přes zahradu). Jak to napsat, ony to jsou sprchy ale ty japonské. Takže jdete do sprch, dámy napravo, páni vlevo. V předmětnosti se svlečete a odložíte si vše do proutěného košíku. Sprchovat se dá pojaponsku na stoličce a polívat se vodou, nebo přepnout na sprchu. Po kompletní očistě si skočíte do velmi horké lázne, s výhledem na zeleň, do kamenného bazénku. Vše vám zpříjemní ještě yukata a obi zdarma (každý den čisté), kartáček, šampón, tekuté mýdlo a nevím co ještě. Nepotřebujete víceméně nic vlastního, to vše za nějakých 4k yenů na den (v třípokojovém pokoji). Na zahradě byl i foťák, kterým se mohli hosti vyfotit.

Diskuze ukončena.