Den 11 – Beppu a horké prameny

Aaano, tento den jsme přijeli do Beppu. Místa avizovaného jako japonské Las Vegas. No, možná v sezóně, tentokrát nám to moc nevyšlo. Na nádraží jsme dali oběd. Já šel do asi třech sladkých dortíků, Pulda dal netradičně – špagety.

Při jídle se okolo nás mihli Deithovci. Dali jsme tedy řeč, řekli, že ráno byli na opičk (o nich zítra). Prošramočili jsme místní obchody a vydali se směrem k vrcholu do hor. Opět jsme šli nezávisle na sobě, i jsme brali jiné cesty, přesto jsme se nahoře našli. (my totiž ještě chtěli hodit věci do hotelu naproti nádraží a ubytovat se). V Beppu jsou 2 místa, jedno má 6 horkých pramenů a druhé 2. Jeli jsme k těm šesti. No, dali jsme tam jen jedno (Deith a Zulda dvě). Ale i tak pohoda. Teplota vody 40-100 stupňů, šlehající (ehm, tryskající) prameny vody. Ávan síry. No prostě mňamka. Podívejte se na videa, popíší to možná lépe. Sem tam chrám, sem tam nádherná zeleň a příroda. Ale to prostě tam je všude. Opravdu nádherné. Ok, netradičně zaujal automat na zmrzlinu, otestovali jsme ho několikrát.

Co jsme dál zkusili je vřídlo na nohy. Jeden pramen byl v bambusu zaveden na takové křoví, přes které se voda hodně chladila. Následně tekla do menšího přístřešku, pod kterým se dali smočit nohy (řekněme pro 50 lidí). Tak jsme to zkusili, teda zkusili jsme to zkusit. Bylo to docela dost. Voda měla asi 60 stupňů a jen Zulda to dal v pohodě (po vytažení s pěkně červenou nohou). Nakonec jsme tam nohy dali taky, ale chodit v tom, to ne. Hezký zážitek.

Co dál. Dál už zavírali (pátá hodina). Šli jsme dál uličkou dolu. Zastavili jsme se místním Interšpáru (či co). Zkusili spoustu pití, nějaké čaje, čokolády, brambůrky a tak podobně. Asahi s vodkou a limonádou moc dobrý nápad nebyl. Pokračovali jsme pořád níž a níž ve snaze najít autobus, co nás zaveze dolů 2km. Po asi hodině jsme našli a dojeli jsme. Konec dne a spát.

A nebo, že bych na něco zapomněl. No tak jóóó no. Mezi obchodem a prameny jsme dali ještě jednu věc. A o veřejné lázně. Jo jo. Pravý onsen. Takže jak ten náš probíhal. Na začátku počkáte 10 minut. To až bude 19h a budou to mít o 200 jenů levnější. Pak si naťukáte na automatu, co chcete. Jako vstup, yukatu na písečnou lázeň, mýdlo, .. . Těchto pár lístečků dáte obsluze (asi 800 jenů) a ona vám dá potřebné věci a klíče od skřínky. Jdete dovnitř a do skříňky dáte všechny své věci. Všechny? Ano všechny, nepotřebujete ve finále ani ten ručník (ale vít si ho můžete no). S mýdlem jdete dolu mezi další nahé Japonce. V ten moment vám to stejně nijak divné nepřijde. Chováte se přirozeně, nikdo na vás nekouká a vy taky po nikom. Pohodová přátelská atmosféra, kde není vůbec třeba se stydět. Dole se umyjete (stejně jako když jdete do japonské lázně, belíček, stolička). Pak už je na vás, kam si jdete relaxovat. Řeknu, co zde bylo, tedy co jsme zkusili (všechno). Dvoje vnitřní lázně, jedny venkovní (pod hvězdnou oblohou), vodopádovou masáž (proud vody vám z několika metrů masíruje krk a co dalšího chcete). Co dál, dva typy saun (podle teploty) a hlavně písečná lázeň. Ta probíhá tak, že si oblečete speciální yukatu, v pístu si vyhrabete díru, na ležato si sem lehnete a zase se zahrabete. Na to slouží dodané dřevěné lopatky (nebo spíš misky). I zdeje speciální žhavější písek pro odvážlivé. Ať tak či tak, není doporučeno pod ním být déle, než je 20 minut. Jinak hrozí popáleniny. Něco na tom bude, potíte se opravdu vydatně. A to je zhruba vše. Úžasný zážitek, doporučuji vyzkoušet. Fotky z vnitřku nemám ;).

(vchod do lázní)

(chlazení vody tradičním stylem)

(a ceník)

Večeře? Tradičně – ramen.

Na závěr jeden bonus, pravděpodobně jediná společná fotka naší skupiny z Japonska:

Diskuze ukončena.