Den 12 – Iwakuni, Kintai-kyo

Sbohem Nagoyo a suer ryokane. Míříme přes Osaku do Hiroshimy. Než jsme definitivě odjeli, zašli jsme na maglev vlášek. Teda na vlak lítající na magnetických kolejích. Žádná jednokolejka jako v Tokyu.  Bylo to celkem mastný, stavba je stála tuším 750mil USD a postavili asi 8km trať pro Expo2005. Na hlavním nádraží jsme našli cedule a šli k této krátké lince. Vzali jsme si lístek na pár stanic a 230 yenů a šli se projet. Čekalo nás ale nemilé překvapení. Ona tahle trať nebyla vůbec magnetická, ale jednalo se o obyčejný vlak/metro na kolejích. Divný. No, nemělo cenu tím někam cestovat, vrátili jsme se ke vchodu, omluvili se, dostali jsme zpět vstupné (za lístky) a šli jsme směr Shinkansen. Cesta trochu trvala, plus hodina pauza v Osace, takže v Hiroshimě jsme byli okolo půl třetí.

Werk s Ithil se vydali do města na herny, já skočil místní lokálkou do Iwakuni (50 minut cesta) a pak autobusem za 240yenů na most Kintai-kyo. Je to hodně starý most kompletně vyrobený ze dřeva. Má pět oblouků, které drží masivní kamenné pilíře. Most byl postavený v roce 1673 a stál do 1950, kdy ho zničil tajfun. V 1953 jej obnovili (přesně rekonstruovali). V roce 2004 se provedla první opravy, aby zase nějakou dobu vydržel (jen tohle je stálo dva biliony yenu, teda, ti se pěkně plácli přes kapsu). Je to sice raritka, ale za přechod po mostě se platí mýtné (300yenů).

Omrkl jsem místní (menší) svatyni a vydal se k mostu. Nejprve jsem si to pořádně prohlédl pod ním. Chtěl jsem jít i k dalšímu pilíři. Tok byl celkem slabý a řeka dost rozlehlá, takže šlo přes kameny (skoro) doskákat až tam.  Docela pěkný úkol a trocha adrenalinu.

Most jsem dal tam i zpět, podíval se do zahrad a mostem, ale jen na chvilku.

Po procházce jsem se vydal na autobus a vlak zpět do Hiroshimy. Na zastávce autobusu bylo pět cedulí popsané jen rozsypaným čajem. Takže hledat co jede, kam to jede, za jak dlouho to tam bude a kolik to bude stát, bude trochu problém. Naštěstí Japonci myslí na vše a mezi tím vším byla jedna věta anglicky, že všechny autobusy odsud jedou za 240 yenů do zastávky Iwakuni. Zadařilo se a projel jsem se až do Hiroshimy.

Jel jsem cestou přes Miyagimu, ale tu největší tori bránu zrovna rekonstruovali (do půlky června), takže bych stejně viděl jen lešení.

Z Hiroshimy jsme se, po srazu a naložení krosen, vydali do J-Hoppers hostelu, který je kousek za piece parkem. A zkusili jsme to tentokrát tramvají. Cesta be problému, cena 150yenů, platba při výstupu u řidiče.

Hostel pohodový, přátelský, tenhle byl dokonce na pátém místě v japonském Hostelworldu. K večeři jsme si skočili do obchodu o dvě ulice vedle. Ale tentokrát jsem nevzal UFO nudle, ale trochu jiné. Také jsme nabrali známky na pohledy. Paní prodavačka nám pak ještě nabídla trochu „lepší“ a více manga-stylové známky, takže jsme je rádi vyměnili. Nudle byly dobré, ale chce to s nimi trochu cviku. V těchto byly jen instant nudle v kuse a 4 pytlíčky se všelijakou dochuceninou a přísadami. Drobení, instantní vajíčko (nebo tak nějak to vypadalo), koření se spoustou přísad, pálivé papričky (kde stačí i třetina). Pak správně odhadnou množství vody, kdy tam přísady dát no a máte vyhráno. Cena pod 200yenů a dost pohodička.

Pro dnešek vše. Zítra mizíme do Tokya, v tomhle hostelu tedy budeme jen jeden den.

Diskuze ukončena.