Den 12 – Nijo, tori, Nintendo

Plán pro dnešek:  a tisíc tori bran. Začali jsme hradem, on je také skoro za barákem (teda za místem, kde jsme ubytovaní). Než se šlo dovnitř, vzala se místní cache, která zde byla již pár dní aktivní (tak jsme čtvrtí). Ani bych neřekl, že byla ve stoce. On to byl taková spíš potok, krásně obehnaný něčím (beton to nebyl, spíš nějaká směs). Zkrátka cache se čistě odlovila a šlo se do hradu.

Uvnitř opět zahrady a opět pěkné. Trochu horko, ale nevadí. Dle cedulí to vypadalo, že v jedné části je více vzácných rostlin. Nějak zvláštně exoticky však nevypadaly. //bloguji z letadla do ČR// Chrám uvnitř měl zajímavou vlastnost, vrzající podlahu. To z důvodů bezpečnosti, abyste věděli, jestli se někdo blíží. Pěkný a vymakaný systém. Můžete chodit pomalu a zlehka našlapovat, ale i tak to sem tam vrzne. Napadlo mě, že lehnout si na podlahu a plazit se by mohlo mít větší úspěch, ale nezkoušel jsem.

Mimo hrad u metra byl obchod s katanami, tak pár fotek.

Další cíl cesty, tisíc tori bran (). Jedna se o tisícovky malých i velkých tori bran (takové to dřevěné, červeno-černé). Cest kudy jít bylo více, my jsme dávali procházku tak na 2 hodiny.       Z vrcholu krásný výhled na město (a cache). Brány jsou z druhé strany popsané (takže když jdete dolů, vidíte text navíc). Co se tam píše netuším (možná jméno stavitele, nebo komu je věnovaná..).

Po cestě dolů jsme zamířili k centrále Nintenda (kterou jsme náhodou objevili na mapě). Při chůzi jsme odeslali pohledy domů, a zastavili se na benzínce pro jídlo (instantní nudličky, self-made). Při pokusu vytisknout pár fotek se poslední fotka v mašině zasekla, takže máme dvě a jde se dál. Nintendo centrála – no, dovnitř jsme se nedostali (ale ani jsme se o to moc nepokoušeli), takže se udělalo pár (víc) fotek a šlo se dál. Ale jo, byli jsme tu a viděli jsem.  Shigeru Miyamoto na kole zrovna neprojížděl, takže autogram není.

Na závěr v cílové stanici u ubytování (jen na druhé straně) se našla herna the 3rd planet a také jeno kino z Toho cinemas.  Herna moc pěkné, čísto, ubrousky na očištění, ceny za 100 yenu (dokonce jubeat na 5 songů za kredit – v Tokyu je za 200 a jen tři skladby). Moc pěkný systém u hráčů. Žádné Chin lines, nebo naházení 10ti kreditů a obsazen arkády. Hráči se pravidelně a automaticky střídali – odehrál se jeden kredit, šlo se sednout na připravenou lavičku u automatu a další v řadě šel hrát. Místní hráči si krátili čas na NDS. Co zde bylo z BEMANI?: DDR X, 2x jubeat, 1x IIDX 16, 2x GFDM 6, 2x PNM 17. V herně se nacházeli i další automaty, včetně (ne)výherních automatů na místní chcechtáky. Na DDR X překvapilo, že lidé hrají i edity a docela jako technicky fakt pěkné (třeba 16tku s tunou rukou (takové Bend Your Mind Hyper),  i na tunu skoků na stejných šipkách, nebo velmi technicky otáčecí double ve stylu skoro až PIU) – tanečníci nechtěli být natáčeni, takže žádná videa, sry.

Přidány obrázky z e-Amusementa s Pop’n Music.

stats: 17 186 kroků , 10.31 km, 539.8kJ

Diskuze ukončena.