Den 3 – dance (sing) all night

Příjezd do Utsunomie proběhl v noci 2. dne ve [22:30]. Tentokrat jen ve dvou (já se Sniperem). Druhá grupa se jela na otočku podívat do Sendai a že se vrtí ráno.  Přijeli jsme na nádraží a šli se kouknout na nějaké místo k přenocování. Za hodinku a půl jsme našli jeden karaoke bar (do té doby všude mrtvo a nikde skoro nikdo nebyl, asi jsme nebyli ve čtvrti, která žije nočním životem). V baru jsme si předplatili (po prodloužení) dvě hodiny. Neměli de tu možnost zůstat do prvního ranního vlaku, tak aspoň pár hodin. Pití zdarma, zpěvu co hrdlo ráčí. Jelikož to byl první karaoke bar vůbec, tak jsme trochu tápali. Ale za chvilku to šlo. Občas bylo obtížné se vyznat v japonském ovládání (na karaoke i klimatizaci), ale šlo to. Ono napsat Ayumi Hamakasi v čaji dělalo trochu problém (btw, je to 浜崎 あゆみ). Dal jsme dávali BEAMNI klasiku. Pak i něco z GF od Dragonforce. Paru jsme nenašli. Ty japonské songy dávali trochu zabrat – není zde hlavní hlas, který se dá doprovázet a text není v latince. S milou obsluhou jsem prohodil pár vět (ok, víc vět) o tom jaké to zde je, a tak obecně o karaoke a plánech cesty. Dostali jsme tip ať na nádraží ani venku raději nespíme. Ve [2:00] se šlo ven a zbytek noci až do [5:00] se ztrávil v Meku.

Ráno se šlo na 3 okolní cache. Tak 1.5 km daleko (jen bod bez mapy). Docela překvapení když jdete a najednou z ničeho nic zenový chrám. Velká brána tuna schodů. Ráno jsme de našli par (tak 7) lidí, co se proběhli nahoru, a šli se pomodlit (tuším že vyslovit přání, přivolat tlesknutím ducha aby si jich všimnul, plus vhození mince do pokladnice). No, tuhle cache jsme nedali, to by šlo tak v momentě, kdy by zde byl turistický ruch. Takto jen vzbuzujeme nechtěnou pozornost. Takže se šlo na další. Ta už šla, byla u pódia pro různá vystoupení. Cestou jsme narazili na pěkný potok. Poslední cache byla před nádražím vlaku. Ta se nenašla (hint: shýbni se ke kolenům) naznačoval prohledání spodku laviček, ale zde nic. V [7:00] město najednou ožilo. Automaticky se vytáhli rolety u (některých) obchodů, začla hrát hudba (něco jako máme mi zvony) a začalo mravenčení lidiček. Také je zde znát , že se jim chystají volby a jezdili vozy s propagátory.

Okolo [8:00] jsme poznali místni homeless. Zajímavá zkušenost, takže tu jsou taky a sem tam používají stejné triky co naši. V momentě, kdy to začalo být už vážnější jsme odešli. [8:36] přijela druha grupa a šlo se dál. Skočili jsme v [9:06] do města . Cesta 45 minut, ale trochu jsme podcenili zdejší terén. Ano, je de úplně super vodopád, kde voda padá z výsky 100m, ale on je 26km daleko (a všude jsou hory). No, tohle město možná dáme ještě jednou až to pořádně promyslíme. Zatím jsme se koukli na jeden moc pěkný most (2km nahoru). Ochutnali jsme zdejší kuchyň (teda spíše zákusky) a jeli jsme zpět, abychom ve [14:06]  stihli vlak do Hakaty (město Futuoka). Cesta na 7h vlakem. (letadlem na 3:19, dle googlu 7:39 pozemním spojem, takových 1450km). Dobré ne?

Zde jsme šli najít místní internetovou kavárnu, kde se dá přespat (dorazili jsme tak ve [21:45]). Byla odsud 3km. Zkusili jsme jít opět na dvě části. My to vzali metrem, Sove s Sniperem hořejškem (pěšky).  Opět moc pěkný interkulturní zážitek. Po příjezdu metrem (2 stanice) do Tenjin stanice se šlo do Meka (tentokrat pro směr), odtamtud nás zavedli do policejní stanice, kte se fakt 5 lidi pokoušelo dekódovat naší mapu z LP průvodce a pak nás za 5 minut někam nasměrovali. Cestou jsme prošli okolo jedné herny, kde u vchodu byly 3x IIDX. Docela mě překvapilo,že v dálce bylo KFC (protože když jsem se Zenniho ptal na značky na Google mapě, tak mi to právě ukazoval na místě, kde byla PNM 18 test lokace a právě vycházela přesně mezi Mekem a KFC. No a tady okolo Meka jdeme a KFC je tu taky, no co, náhoda). Dorazili jsme na místo určení ale kavárna nikde. Pak jsme se bavili s celkem asi 3 skupinkami lidi (všechny opravdu ochotně pomohli a i se snažili o angličtinu (a mi o japonštinu)). Poslední pár nás odvedl 3 ulice mimo, kde byla jiné, ale také funkční kavárna. Byla to Meta Cafe (viz reklama v metru). Poslali jsme SMS druhé skupině a ta nás za nějaký čas našla. Mezitim jsme si hodinku povídali se místními. Pěkné, poučné.

V kavárně to bylo útulné. Moc pěkné kóje, dřevo, pohodlné křeslo kde se dali i spát, sprchy, něco na přikrytí, pití zdarma. Počítače s japonskými XP a hlavně japonskou klávesnicí. No super (trochu .. déle .. se na to zvykalo, ale šlo to). Při přihlášení varování, ať nepoužíváme torrenty. Takže jsem se pustil do blogování, uplodu fotek, nabití baterek do foťáku (po ostrovech jsem je vytřískal). Přečtení mailů, pustění Ayu a chnění. Na PS2 jsem si chtěl dát SCH 5 jap, ale v herně nebyl. Při sledování mapy a plánu na zítřek jsme zjistili, že ta herna okolo které se šlo byla skutečně ta, kde byl AC test PNM 18. No, tak příště (zítra). Hotel byl na druhé straně – tj. ubytování na další den bylo opět u nádraží (odtud jsme vycházeli) a zítra se budeme chtít opět dostat sem ke kavárně, resp. Do herny poblíž  (což je v tento moment 250m odsud). No, krosny jsou krosny.

PS: ráno při odchodu celý čistý, umytý, převlečený a balící se jsem řekl trillovi ať dá pozor a ať tu čokoládu (pití) nepřevrhne. To znamená, že jsem se ještě ráno znova převlékal do dalších kalhot (stane se, no).

Diskuze ukončena.