USA den 0 – cesta

Zdravím, a je to tu. Ooo ano. Nastal čas se opět podívat do světa. Tentokrat to nebude Japonsko ale Spojené státy Americké. Zkusím průběžně psát blogy, a posílat fotky (možná i twittrovat, uvidím jak seženu internet na cesty).

[Praha] Právě je 10:54 a sedím kompletně odbavený na letišti Ruzyně. Na dnešek jsem vůbec nespal, aspoň se prospím v letadle a cesta uteče (doufám) rychleji. Za hodinu v 11:55 místního času odlétá letadlo do New Yorku. Tam budu okolo 15h (a přičtěte si časový posun). Pak budu mít 3h se dostat z JJFK na LGA letiště. Odtud odlétám v 17:55 do Seattelu (s jedním přestupem v Atlantě). Když to dobře dopadne, budu 5 minut před půlnocí v Seatellu.

Odbavení bylo opravdu zajímavé. Tedy nakonec jsem se domluvil co chci. Také jsem pochopil rozdíl mezi letenkou a palubní vstupenkou. Dále následoval bezpečnostní pohovor. Mimo informací kam jedu, kde budu spát a proč mám tak málo věcí (mam pocit že jich mám až dost), bezpečáka nejvíce zajímal Michalovo tuhý deodorant. Možná je Michal tajný agent, co se za ty roky natolik infiltroval do mé blízkosti, aby mi podstrčil rafinovanou třaskavinu. Nebo ho možná zajímala jen značka. Při vyjmenovávání elektroniky jsem úplně zapomněl na notebook. Ale rengenem jsem prošel bez vyhazovu věcí, jen si mě další securiták důkladně prosahal. Nic nenašel, ale bůh ví co hledal.

A v poslední řadě, máme trochu přeplněné letadlo. Někoho by rádi posadili na jiný let, aby se sem dostal ten přebývající. To bude ještě zajímavé. Jako dobrovolníka mě nakonec nechtěli, protože mám z NYC letenku od jiné společnosti. No, mohl jsem se podívat do jiných krajů a ještě dostat slevu na příště. Tak zatím odesílám a jdu kouknout, co to pořad hlásí. Tak v USA zdar.

UPDATE1:

[Seattle 8:35] Jsem tu. Prelety pres LGA, Atlantu do Seattelu v pohode. Mame tu 8:50  zatim co v CR bude tak 17:50. Az se dostanu vecer na net, doplnim zbytek. Razim do mesta. cu

UPDATE2:

[Seattle] dupisuji. Nakonec jsem přestup z JFK na GLA letiště stihl. Bylo to jen tak tak, počítejme na desítky minut. Nakonec mě tam hodil jeden místní obyvatel. Na to, jakýma uličkama to bral jsem rád, že nakonec našel cestu. Ceskou jsme pokecali, jaké tu tu bylo, když žádila Catrina. Milion a půl lidé be proudu, zastavená doprava a metra. Ony naše noviny to vždycky trochu rozmažkou, tak jen dobře si to zjistit přímo.

Z NeyWorkského LGA jsem pokračoval přes Atlantu do Seattelu. V Atlantě jsem si při 45m čekání dal místního Burger Kinga. Ano. Kola je jiné než u nás, zbytak vypadal podobně. První let trva okolo 9 hodin, druhý 1.5h a třetí asi 5h. Ten poslendí z Atlanty do Seattelu byla teda pěkně zima I když jsem měl na sobě tři vrstvy. No nevadi, s počítáním každé minuty jsem to nakonec dal.

Na Seattle letičti jsem si našel spoj (přilet byl okolo půlnoci) a na jednu hodinu ráno jsem se ubytoval. Spím na čtyřlůžáku, dvě patrové postele. Pokoj byl plný, tak jsem se jen hodil ro pyžama, zuby a potichu jsem zalezl. Toť nultý cestovní den.

2 odpovědí to “USA den 0 – cesta”

1. Jejka napsal:

   2.9.2011 (10:34)

   Takového stresu. Snad to bude stát za to 🙂

2. Olda Šálek napsal:

   6.9.2011 (8:41)

   Závidím, hned bych taky někam vyrazil.. A je dobře že bloguješ, bloguj dál, je to zajímavé.