Den 3 – dance (sing) all night

Příjezd do Utsunomie proběhl v noci 2. dne ve [22:30]. Tentokrat jen ve dvou (já se Sniperem). Druhá grupa se jela na otočku podívat do Sendai a že se vrtí ráno.  Přijeli jsme na nádraží a šli se kouknout na nějaké místo k přenocování. Za hodinku a půl jsme našli jeden karaoke bar (do té doby všude mrtvo a nikde skoro nikdo nebyl, asi jsme nebyli ve čtvrti, která žije nočním životem). V baru jsme si předplatili (po prodloužení) dvě hodiny. Neměli de tu možnost zůstat do prvního ranního vlaku, tak aspoň pár hodin. Pití zdarma, zpěvu co hrdlo ráčí. Jelikož to byl první karaoke bar vůbec, tak jsme trochu tápali. Ale za chvilku to šlo. Občas bylo obtížné se vyznat v japonském ovládání (na karaoke i klimatizaci), ale šlo to. Ono napsat Ayumi Hamakasi v čaji dělalo trochu problém (btw, je to 浜崎 あゆみ). Dal jsme dávali BEAMNI klasiku. Pak i něco z GF od Dragonforce. Paru jsme nenašli. Ty japonské songy dávali trochu zabrat – není zde hlavní hlas, který se dá doprovázet a text není v latince. S milou obsluhou jsem prohodil pár vět (ok, víc vět) o tom jaké to zde je, a tak obecně o karaoke a plánech cesty. Dostali jsme tip ať na nádraží ani venku raději nespíme. Ve [2:00] se šlo ven a zbytek noci až do [5:00] se ztrávil v Meku.

(Pokračování textu…)

Den 2 – 200 ostrovů a Rinin pahorek

Vstávání proběhlo hlášením místního rozhlasu, že je snídaně připravena [7:30]. Dostavili jsme se k ni, avšak snad všichni ostatní zde již byli. Chod se skládal z (naber si sám – čaj, džus, mléko, kafe), obložený talíř (pár plátků masa, volské oko, salát (od plátku až po zrníčka kukuřice a hrášku).  A teď to nejlepší – vše sníst hůlkami. Naše úsilí o dodržení všech možných zvyků nenechávalo japonce vedle klidnými a snažili se nám jít (nenápadně) příkladem. Někdy měli větší problémy než my. Náhodou celkem v pohodě snězeno  a šlo se balit. Naházet fotony zpět, pouklidit odpadky, prádlo a na [10:00] vyrazit zpět. Ještě společná fotka  s majitelem, krajiny venku a nabraný směr Sendai. (venku následoval jeden rozhovor s tehdejším zvídavým obyvatelem).

(Pokračování textu…)

Den 1 – stabilní, nepadá

“Ahoj kluci a holky, to být já .. “  – právě píši z lokálky Narita Express do Tokya.

Včera to šlo celkem hladce, Soviho nakonec s alkoholem pustili a ani neprohledávali disk. Odbavení v Praze pohodička, za 85 korun i zabalili zavazadlo. Nakonec mělo 10.5 kg, a u ostatních 13-15 (příště nemusíme hledat váhu den předem a sofistikovaně zkoumat její funkce).

V check-inu se moc nedělo, vyfotili jsme letadlo, udělali poslední hovory a nastoupili do letadla. Do Paříže to trvalo hoďku a půl. Při odledu se s námi pilot pěkně nahnul a byla krásná příležitost vidět celou Prahu (půlka lidi seděla u okýnek na druhé straně).

Paříž – hodina a půl na přestup (o pár minut méně kvůli příletu). Proběhlo se dlooouze přes pár baráků ke gatě E42. Moc hifi sítí nebylo, pokud ano, placené nebo šifrované. Přesto se podařil jeden twitt. Na 15m se zaplatil Internet a podali jsme maily do okolí a malinko zpráv (15m-2eura, 30m-3eura..).

Paříž-Narita – let ?Airbusem 230? pěkný zážitek. Cesta od 13:30 do půlnoci. (nakonec jsme se od země zvedli v 14h, a o 15 vteřin před půlnocí jsme byli od cíle vzdáleni 573 mil.).

(Pokračování textu…)

Den 0 – futon, jdeme na to

Zdravím,
nastal den D, kdy jdeme ve čtyřčlenném složení realizovat 3/4 roku připravovaný plán.

Oč jde rychle vytušíte z rozcestníku – http://do-japonska.info (mirror)

(Pokračování textu…)