TGS2010 – Dance Evolution

Hlavním lákadlem TGS pro mne byl stánek Konami další titul po Dance Dance Revolution, který má šanci se stát podobným velikánem. Pokud jste za poslední rok neviděli ani jedno video, pak věste, že se jedná o hudební hru, kde do hudby máte opakovat předepsané pohyby. Už nejste omezení na čtyři tlačítka na padu, ale máte díky 3D snímací technologii Kinect máte volnost takřka v celém těle. Vez senzorů na těle nebo zemi „tančíte“ a opakujete kreace tanečníka.

Na TGS a v Japonsku lidé znají Para Para Paradise, a tak většina hráčů opakovala naprosto všechny pohyby jako tanečník. Hře bude stačit, když se trefíte do zvýrazněních póz. Těch jsem našel na místě šest:

• zelená silueta – tento tvar má vaše telo zaujmout až se ze strany dostane do středu (2-3 sec po objevení).
• mudrý kruh – sem stačí umístit ruku (bouchnout)
• žlutý kruh – do něj umístěte ruce (viz dále)
• čára po žlutém kruhu – švihnutí ruky z výchozí pozice určitým směrem
• žlutý kruh s křížem – je jakýmsi holdem, kde máte ruce po celou dobu nechat (v něm je odpočet požadované doby trvání)
• zelené kroky – naznačují snímání pro nohy (dupnutí)
• (následovat bude tlesknutí – zelená ikonka a hýbání boky – tmavě oranžové šipky)

Konkrétněji viz obrázek:

Jaké v Dance Evolution budou písně jste patrně zjistili již z ukázek. Bude to zkrátka dosti podobné Dance Dance Revolution. Trocha Pary, trocha Eurobeatu. Vše na co se bude dát rozumě tančit. Nebudete tolik závislí na konstantním BPM. Ve finální verzi hry bylo ohlášeno celkem 30 songů.

Osobně jsem otestoval songy: A Geisha’s Dream (místně velmi oblíbená), La receta (nejtěžší co tu bylo), Night of Fire (para klasika), Kimono Princess (rychlé DDR Xkovka). Brilliant 2U jsem přeskočil.

(Pokračování textu…)

Den 7–8 – TGS2010 – Tokyo Game Show

Po dlouhé době jsem se odhodlal k napsání zážitků z Tokyo Game Show 2010. Zde jsou.

Nejprve menší úvod. Jistě víte, že Index již není, co býval. CeBit není tak úplně herní veletrh a německý Gamescom jsem vynechal. Jedním z hlavních důvodů, proč jet do Japonska, bylo právě TGS. TGS je jeden z největších herních festivalů / veletrhů / akce / předváděčky, které se dá na celém světě najít. To jsme si nemohli nechat ujít.

Můj cíl bylo dostat se na TGS business day. Tam mají přístup pouze novináři a zaměstnanci firmy působící v herním průmyslu. Přísná opatření, schvalování, platba předem a dalších asi pět bodů, které je třeba dodržet a potvrdit. Zkrátím to, povedlo se. A dokonce nebylo třeba ani nějak mlžit nebo si vymýšlet (a že jsem měl v záloze další tři způsoby, jak se tam dostat, plus vstupenku na pozvání). Cena na business den (čtvrtek, pátek) 5 000Y/den, na normální den (sobota, neděle) 1 000Y/den. Šel jsem následující den i na normální návštěvnický, abych mohl porovnávat.

Fronty a vstup:

Na buss si krásně projdete až k místu registrace, přímo a bez čekání. Nějaké to potvrzení, prokázání a odevzdání požadovaných dokumentů – a už máte cedulku na krku (dostal jsem vývojáře SW/HW) a mašírujete si to do haly. Na normální den čekáte v párkilometrové frontě, která začne v 10h a končí o 75 minut později. Táhne se okolo celého (jako fakt celého) komplexu. Nezapomínejte na zeměpisnou šířku, je horko a tekutiny v nedohlednu.

Uvnitř:

Vlastní TGS bylo ve třech halách, mezi nimi cosplay focení a odpočívání. V poslední čtvrté hale jídlo, místo na obecné konference, sedadla pro pár set lidí sledující turnaje (viděl jsem arkádovéo StreetFightera, den předtím se nic nekonalo, pouze přípravy a prázdné židle). Hustota lidé dle očekávání. Na buss den velmi pohodové, mohlo se projít téměř všude. Fronty 0-5 minut (max. 15). Oproti návalu, kde se počítalo na desítky (30-60 minut, žádny problém). Pokud před stanovištěm firmy nebylo ve frontě při čekání na hru místo, čekalo se u stěny haly a po skupinkách se fronta doplňovala. Raději připomenu, že čekáte na možnost si zahrát nejnovější (tedy spíše připravovaný) titul nějaké (pravděpodobně) velmi známé hry. Něco, co jinde vyzkoušet nemůžete. Takže čekat se opravdu vyplatí. Nebo se jen koukejte, kochejte a studujte reklamní materiály. Mimo vyzkoušení her či technologie jako Kinect tu byly stánky od výrobců. A to ať už her (reklamní předměty, blbůstky na mobil, plakáty, action figurky), tak stánky s příslušenstvím (dřevěné, či dokonale barevný kryt na iPhone, Nintento DS, PlayStation Portable) no jooo.

(Pokračování textu…)