Den 4 – testujeme machine location

Hakata, , a to znamená, že se zde nachází jedna ze dvou míst na světě, kde se testuje nová arkáda Pop’n Music (18) – Sengoku Retsuden. Vrátil jsem se do herny, kolem které jsme se mihnuli včera. Počet arkád snad už nemá cenu psát. No ok, tak ve střučnosti, 2x PNM 17, 1x PNM 18, 3x IIDX 16, 1x DDR X, 2x juBeat, 2x TNT, 1x RT (RhythmTengoku), 1x set GFDM 6. Hlavním cílem byla test location, takže info k ní:

Neustále okolo byly tak dva čekající hráči, a další aktivně hrál. Cena dvojnásobná oproti ostatním arkádám (tj. 200 yenů), na net sice byla připojená ale čtečka přelepená. Vypadalo to, že je zde jen pár songů (což je celkem logické), přesto nedělalo lidem problém dát fullcombo na 40tkách. Hrálo i dost holek a bez větších problémů. Popisovat grafiku nemá moc smysl, vše ukazují screeny. Pár videí se udělalo také, ale se zvukem to není nejlepší, okolní arkády dosti přeřvávali. Vedle PNM byla i knížečka s logem nové arkády a bylo jasné, že je na připomínky, náměty a obecně feedback. Z větší části byla již popsaná (některé stránky měli jen jeden velký znak), ale většinou se lidi dosti rozepisovali (co psali se mne neptejte). Nafocena je, zahrálo se, podívalo a hurá na další AC (trocha IIDX, DDR a RT).

(Pokračování textu…)

Den 3 – dance (sing) all night

Příjezd do Utsunomie proběhl v noci 2. dne ve [22:30]. Tentokrat jen ve dvou (já se Sniperem). Druhá grupa se jela na otočku podívat do Sendai a že se vrtí ráno.  Přijeli jsme na nádraží a šli se kouknout na nějaké místo k přenocování. Za hodinku a půl jsme našli jeden karaoke bar (do té doby všude mrtvo a nikde skoro nikdo nebyl, asi jsme nebyli ve čtvrti, která žije nočním životem). V baru jsme si předplatili (po prodloužení) dvě hodiny. Neměli de tu možnost zůstat do prvního ranního vlaku, tak aspoň pár hodin. Pití zdarma, zpěvu co hrdlo ráčí. Jelikož to byl první karaoke bar vůbec, tak jsme trochu tápali. Ale za chvilku to šlo. Občas bylo obtížné se vyznat v japonském ovládání (na karaoke i klimatizaci), ale šlo to. Ono napsat Ayumi Hamakasi v čaji dělalo trochu problém (btw, je to 浜崎 あゆみ). Dal jsme dávali BEAMNI klasiku. Pak i něco z GF od Dragonforce. Paru jsme nenašli. Ty japonské songy dávali trochu zabrat – není zde hlavní hlas, který se dá doprovázet a text není v latince. S milou obsluhou jsem prohodil pár vět (ok, víc vět) o tom jaké to zde je, a tak obecně o karaoke a plánech cesty. Dostali jsme tip ať na nádraží ani venku raději nespíme. Ve [2:00] se šlo ven a zbytek noci až do [5:00] se ztrávil v Meku.

(Pokračování textu…)

Den 2 – 200 ostrovů a Rinin pahorek

Vstávání proběhlo hlášením místního rozhlasu, že je snídaně připravena [7:30]. Dostavili jsme se k ni, avšak snad všichni ostatní zde již byli. Chod se skládal z (naber si sám – čaj, džus, mléko, kafe), obložený talíř (pár plátků masa, volské oko, salát (od plátku až po zrníčka kukuřice a hrášku).  A teď to nejlepší – vše sníst hůlkami. Naše úsilí o dodržení všech možných zvyků nenechávalo japonce vedle klidnými a snažili se nám jít (nenápadně) příkladem. Někdy měli větší problémy než my. Náhodou celkem v pohodě snězeno  a šlo se balit. Naházet fotony zpět, pouklidit odpadky, prádlo a na [10:00] vyrazit zpět. Ještě společná fotka  s majitelem, krajiny venku a nabraný směr Sendai. (venku následoval jeden rozhovor s tehdejším zvídavým obyvatelem).

(Pokračování textu…)

Den 1 – stabilní, nepadá

“Ahoj kluci a holky, to být já .. “  – právě píši z lokálky Narita Express do Tokya.

Včera to šlo celkem hladce, Soviho nakonec s alkoholem pustili a ani neprohledávali disk. Odbavení v Praze pohodička, za 85 korun i zabalili zavazadlo. Nakonec mělo 10.5 kg, a u ostatních 13-15 (příště nemusíme hledat váhu den předem a sofistikovaně zkoumat její funkce).

V check-inu se moc nedělo, vyfotili jsme letadlo, udělali poslední hovory a nastoupili do letadla. Do Paříže to trvalo hoďku a půl. Při odledu se s námi pilot pěkně nahnul a byla krásná příležitost vidět celou Prahu (půlka lidi seděla u okýnek na druhé straně).

Paříž – hodina a půl na přestup (o pár minut méně kvůli příletu). Proběhlo se dlooouze přes pár baráků ke gatě E42. Moc hifi sítí nebylo, pokud ano, placené nebo šifrované. Přesto se podařil jeden twitt. Na 15m se zaplatil Internet a podali jsme maily do okolí a malinko zpráv (15m-2eura, 30m-3eura..).

Paříž-Narita – let ?Airbusem 230? pěkný zážitek. Cesta od 13:30 do půlnoci. (nakonec jsme se od země zvedli v 14h, a o 15 vteřin před půlnocí jsme byli od cíle vzdáleni 573 mil.).

(Pokračování textu…)

Den 0 – futon, jdeme na to

Zdravím,
nastal den D, kdy jdeme ve čtyřčlenném složení realizovat 3/4 roku připravovaný plán.

Oč jde rychle vytušíte z rozcestníku – http://do-japonska.info (mirror)

(Pokračování textu…)