Den 1 – Přílet, Tokyo, Akihabara

Po třetí letím do Japonska, jupí. Nechci se sáhodlouze rozepisovat jako loni. Ostatně starší články si zápisky Japonsko 2009 a Japonsko 2010 si tu můžete dohledat. Fotky z Japonska rovněž tak. Tentokrát zkusím stručnější zápisky, spoustu fotek a využívání sociálních sítí. V Japonsku jsem s Werkem a Ithil.

Odlet:

Vlastní odlet byla docela sranda. Přesto že jsem měl vše samozřejmě připravené už týden předem (sarkasmus), poslední dva dny obíhání byl mírně vytěžující. Nic co by se nedalo stihnout, nějaká hygiena, trocha té místní medicíny, popsat batoh (28litrová krosna, a příruční taštička). A je to.

Odlet byl na 7h ráno, pátek. Takže den předem jsme skočili od 20h na premiéru Avengers. V noci jsem ani nespal a ve 4:30 odlet na letiště. 5h letiště, zabalení krosny do fólie, dobavení, odbavení, celní kontrola, čekání na letadlo, nalodění a odlet.

Let s Alitalia Praha-Milano (1:30), přes 6h čekání, a let Miláno-Tokyo Narita (11:50). Přílet 9:50 sobota ráno místního času. No upřímně, let do Tokya s italama a Boingem 777 nic moc. Sice nebyla zima, ale přehrávání filmů v půlce letadla nešlo. I přes malé obrazovky a streamování natvrdo (žádné VOD), jim nic nefungovalo. Ono nějaké to video na 12h letu by bodlo. Snad příště. Jídlo pohoda, jak hlavní tak snídaně i pití. Během letu a přistání mírné turbulence, nic co by milovníkovi Horských drah vadilo. Ale povedlo se nám úspěšně přistát i bez zvracení (mrk).

Imigrační a vstup do země taky bez problému. I pro Ithil co by ženu to prošlo bez problémů. Stačilo se zahalit a neukazovat to … tetování.

Přímo a letišti jsme skočily vyměnit voucher za JR Rail pass. Jezdit rychlovlakama se krutě vyplatí. Musím pochválit krásnopis a dobrý font  JR úřednice, nádhera. Stejně tak jako asi miliarda kontrol, razítek, přepisování a doplňování úředních náležitostí. Tohle by u nás trvalo v nejrychlejším případě 30 minut, normálně tak 2 hodiny (beze srandy). Cesta z letiště byla tedy zdarma. Super, nemusela se platit ani ta rezervace. Dříve to bylo 1k-3k yenů. Vlak odjížděl „až“ za pět minut, takže jsme stihli jít na nástupiště, před označení, kde se otevřou dveře do našeho vagónu.

Dorazili jsme na hlavní nádraží Tokya s 200 východy, bez problémů jsme našli přestup na Yamamoto line (JR, takže zdarma), a přes Akihabaru jsme to vzali Tsukuba Expressem (soukromá vlaková společnost) do Asakusy. Rychlé ubytování v Sakura Hostelu Asakusa. Pak rychle do Akihabary. Cesta okolo místního chrámu, miliónu lidí, tuny uliček pro nakupování a do metra. Hm, teď najít to správné do Akihabary, Tokyo má dvě společnosti pro metro. I přes to, pořád vše přehledné, rychlé, funkční a bez stresu. Nakupování lístku? Žádný problém. Čtyři automaty a zástup asi 200 lidi. Mrknu na mapu nebo seznam stanic, pod A najdu Akihabaru, a vidím, že to bude 160 yenů. Připravím si hrstku mincí a počkám, až se na mě dostane řada. Za chvíli přistupuji k automatu, hm, chci „lístek“. Rozbliká se 1 osoba, překliknu po straně ikonkou na 3 osoby. Na displeji kliknu na 160 yenů. Nahrnu hrst mincí, které to přes trychtýřek rychle sežvýká. Dole v automatu (se vstupy na peníze, bankovky, mince, kreditky, předplacenky, mobil, čipovky…) zabliká že „tady“ vyjeli vaše lístky (najednou, ne po jednom) a dole že mám vrácené mince (v nejmenším počtu ve kterém to šlo). Beru, odcházím. Čas operace: 5 vteřin. Úžasné.

Mizíme metrem na Ueno a přestup na Akihabaru. Chcete to jednoduše přes symboly?  Jedete z Asukasy (zastávky G19, A18, takže na ní máte dvě linky metra), chceme do Uena (G16), takže linka G (Ginza line), z G19 do G16. Šipky na stropě jasně říkají kudy. Asukasa je konečná stanice, můžu tedy kudykoli. Na Uenu přestup na Akihabaru (H15), H jako linka Hibiya. On mě vlastně ani název nezajímá. Je to vždy první písmeno. A víc než na písmena používám barvy linek. Na Uenu jsou přestupní terminály, kdy vyjdete jakoby ven z metra ale chcete jít ještě na další přestup. Kdybyste tu končili, tak po průchodu turniketem vám čtečka lístek sežere a můžete z metra odejít a lístek tedy vyhodí za vás. Rychle. No, prošel jsem jiným východem a lístek jsem neměl. Vysvětlil jsem tedy v rychlosti místní kontrole, co se stalo, za 10 vteřin jsem dostal lístek nový, a co se nestalo. Poslal mě zpět, abych si zkusil a prošel správným turniketem, co mi lístek v případě přestupu vrátí. Bomba, jasné, praktické pro obě strany, bez problému. Žádné servání nebo poslání dál bez získání zkušenosti. Na Akihabaře výstup. Východy jsou opět označené, mapa ukáže, kde to vychází na povrch. Toť k metrům.

V Akihabaře jsme proběhli Akibu (místní multipatrové „Makro“ na elektroniku). Chtěl jsem nová sluchátka, vybral jsem si naprosto luxusně Audio-Technicu AKH CKS-90. Dříve jsem měl CKS50 a CKS70 (luxus). Ještě sleva z 13k yenů asi na 7k yenů. Perfektně sedí a mají výborný zvuk. Na audio/video bylo celé patro, takže určitě z čeho vybírat. Od mixovacích pultů, přes sluchátka a miliardu iPod serepetiček, po třeba dřevěné traktory. V PC koutku jsme manuál/tipy na StarCrafta 2 nenašli, je to prostě konzolová země.

U Nintendo stanoviště se chytila Nintendo Stationa a objevila se ikonka na 3DS. Bylo tam ale tolik lidí s 3DS, že sem se stejně nepřipojil. Venku přes Akibou byly vyloženě zástupy lidí s 3DSkama. Jeden vedle druhého. Počítal bych to na stovky, možná tak 500-800 lidí. I v místním Meku seděli a z okna koukali na roh Akiby. PS: někteří měli i víc DSek. Zkoušel jsem chvilku chytat a odklikávat StreetPassy. Máte max 10 na uložení. Takže jsem je v rychlosti probral (když čekají u brány, můžete app. Ukončit a spustit znova, je to rychlejší než držet R), pozměňoval jsem si puzzle (hlavně vzácná růžovofialová), Quest jsem nehrál. No a i přes nejrychlejší nasbírání dílků jsem po dohrání měl dalších asi 6 lidí u brány. Po dohraní znova, a znova a nova. Po 10ti minutách jsem fakt šel na jídlo, tohle by bylo na hodiny. Z akce mám video, ať vidíte, kolik jich tam je:

Na konci dne mám všechny hlavní dílky ze všech puzzle. Super, rychlejší, než jsem čekal. Vlastně ať jsem se kdykoliv koukl na DSko, měl jsem 10 StreetPass hitů. V Praze, když jí projedu skrz na skrz, jsem rád za jeden. Smutné, že? 🙂

Kousek odtud byl i Werkův „japonský semafor“, tady je video:

Co dál v Akihabaře, mrkli jsme do místního eroťáku (to je taky něco je najít). Jako štamgasti jsme vyjeli výtahem do 5tého patra a šli postupně dolu. Na 4tém patře přišel človíček a ukázal smutně ceduli, že patra 3-5 jsou pouze pro pány. Hm, oka. Poslali jsme tedy Ithil dolů. Pěkný obchod, a teď do herny.

TIP: Pokud nevíte, co lidem přivést z Japonska, zkuste hodiny:

V Akihabaře toho tolik není, a ani jedna SEGA herna tu neměla hudební hry (nepočítám Divu). Ale zadařilo se, našla se TAITO herna a oblíbené hry. Aktuálně: DDR X3 vs 2nd mix, beatmaniaIIDX 19 Lincle, Jubeat 4 Copious, GFDM X3, PNM 20, ReflecBeat. Nebyla tu DE a SoundVoltex, což je pohoda. Obnovil jsem v rychlosti profily na eAmunsmentu a dal asi tři kredity. Werk se zasekl na Jubeatu a prohlásil ho za fcking sync piece. Vedle si místní hráč dával 3x Evanse na 10. Pohoda (skoro FC). Na DDR X3 zase jiný AAčkoval a pak zkoušel Super-max-me Maxe 300 (16 challenge). Dvakrát skončil těsně před koncem (jj, ta část je těžká no). Pak jsme s Werkem taky dali jeden kredit. Nejdřív nás ignoroval, to víte evropani, vytváření profilů, nastavování a první song (7 mička), pohoda. Pak Exotic Ethnic (heavy) a A geisha’s dream. U druhé zpozorněl a u třetí bylo i celkem publikum (prý, neviděl jsem). Ale na Maxe se nakonec nezeptal, by se možná divil 😉 Jako ochutnávka dobré. Ithil se řídila radou, že se nemají action figury tahat z automatů první den, takže samozřejmě přitáhla Hatsune Miku (co nedávno vyšla).

Okolo 20h cesta zpět na hotel, procházka nočním Tokyem. Ve 22h už se oči fakt zavírali samy (tak třetí den bez skoro spánku). Usnutí prakticky okamžité. Všichni jsme se ale vzbudily ve 3h ráno. Ale i pak se dalo naštěstí usnout.

Ráno jsme pobavili, vyházeli rozbité a rozleptané věci z báglů po drsné letecké přepravě. To byste nevěřili, co trocha pitralonu udělá třeba s hřebenem. Pohoda, nic co by nějak zásadně vadilo. Asi ty čtyři plata kapesníků pomohly.

A tím končí sobota. Neděla je přesun do Fukuoky, se zastávkou v Shi-Osace.

Perličky najdete na sociálních sítích, blogách kamarádů, a jukněte také na fotky. Čeká nás spousta zábavy (PS: Ithil tu nefunguje telefon).

Diskuze ukončena.