Tento den se moc nestalo, jen jsme odlétali domů.
Den před odletem jsme ještě nakoupili poslední zásoby jídla, na pokoji vše zabalili a připravili si budíky na vstávání na první vlak v 5 ráno. Měli jsme prošlápnuto, jestli se vydat ne nejbližší stanici, nebo o pár kilometrů dál a přímou linku. No, s tímhle nákladem vyhrála nejbližší stanice.
Co mě překvapilo, byla oprava chodníku mezi stanicí a hotelem. Večer okolo 22h zde opravovali část chodníku. A ne aby na tom prostě jen makali. On ještě na začátku chodníku stál člověk, který se omlouval, že zde pracují a že musím jít na druhou část chodníku. Chodník je pro představu široký řekněme 4 metry a on řekl, že musím jít na kraji v jen 1 metru. Práce samozřejmě ohraničená, takže by to bylo jasné i bez toho. Po pěti metrech další člověk, který ukazoval, že máme pokračovat dál. A na konci další člověk, co řekl, že už můžeme jít normálně a ještě jednou se omluvil.
No a více, co je nejvíc lol? Tihle lidě tam byli i ve 4h ráno. Pracovali. Ukazovali. Super. U nás by po pracovní době na silnici nehnul ani prstem, natož něco ukazoval.
Následovala cesta na letiště s jedním přestupem. Čekání na letadlo asi 2h (měli jsme rezervu). Prošli jsme celé letiště a chtěli si zabalit kufry. Nic. Prostě Japonci neví co jsou krádeže, takže proč balit kufry. A ani jednu potravinovou fólii jsme nenašli. No což. Nějaký zámek postačil taky.
Let pohoda, video už fungovalo. Pak 3 lety (tj. 2 přestupy v Italii). A vítejte opět v moderní Evropě. Kde vše funguje jak má, vše jede na as, free interent je free a rychlý a tak obecně. No znáte to.
A tím končí třetí výlet do Japonska.
Další info:
Za přečtení stojí i co Werk a Ithil fotili a blogovali. Máme i videa. Vše najdete na japonsko .pocitac.com.
Přesněji:
Příští výlet do Japonska zhruba jaro 2014. Když mě zadotujete, tak i dříve 🙂