Den 15 – Tokyo, Ueno, Shibuya, Roppongi

Poslední celý volný den. Ráno (myšleno po poledni) jsme si zkusili jít na zastávku, odkud nám zítra pojede přímý vlak do Narity. Šli jsme tam přes půl hodiny, což není úplně nejlepší vzdálenost, když na sobě budeme mít plné krosny. Našli jsme později tedy jinou zastávku.

Jop, Ithil šla už ráno, cestování jsem dával s Werkem.

První zastávka v dnešních nákupech bylo Ueno, kde jsme proběhli místní obchodní dům s elektronikou (jméno jsem nedešifroval, v logu má ale Pandu). Trochu mě zklamali obecně japonské tiskové terminály na fotky. Dříve to bylo lepší. Dnes jsem si třeba z Androidu 4.0 nic nevytiskl. Jako paměťová karta se mobil nehlásí, portable audio/foto to taky nebere, na tisk přes Smartphone / Android to chce WiFi a pak aplikaci, kterou je třeba stáhnout na Marketu. Ten ale bez internetu nejde, a i když internet najdete, tak aplikace je jen v Japonském a ne Evropském shopu. Bluetooth nefunguje, takže smůla.

Dále jsme dali nejrušnější křižovatku na světe v Shinjuku. Velmi rušná, rychlá a opravdu se spoustou lidí. 3DS ale neměl nikdo, naprd. Skočil jsem i do místního Starbucksu si udělat pár fotek, ale ve svítivě oranžové jsem byl jako pěst na oko, dost rychle si mě všimli a řekli, že jako že ne.

Shinjuku jsme ještě trochu prošli, koukli jsme na autobusové nádraží. Trochu více sprejů než v ostatních částech Japonska. A fakt hodně lidí v této čtvrti.

(Pokračování textu…)

Den 14 – Tokyo, Akihabara, Ikebukuro, Shinjuku

Poslední dva dny budou nakupovací a v Tokyu. Krátce jsem proběhl Akihabaru a našel obchody, které jsem hledat. Dále jsme se rozdělili – Werk šel na pokoj a já s Ithil do Ikebukura omrknout hadříky a módní doplňky.

Co vám budu povídat, samá móda pro lolitky a gotikáře.  V obchodech se samozřejmě nesmělo fotit, takže pár (ne moc kvalitních) fotek na ukázku.

Dokonce jeden obchod měl boty od Melissa Plastic Dream. Mají celkem dost návrhářů, co jim každý rok dělají kolekci. I materiál pro boty si vyvinuli. Navíc takhle guma i trochu voní. Těžko na ně jen tak narazit.

Od Hello Kitty taky mrtě obchodů. Mají od cetek, přes oblečení, přívěšků a krytů na mobil i třeba povlak na volant od auta.

Také jsme se prošli po Shinjuku. Trochu těžké tu rozpoznat jaký obchod co nabízí. Ono je Shinjuku spíš jako náš Florenc a žije dost nočním životem. Takže rozlišit normální krámek od bordelu je trochu umění, ale dá se to (třeba podle toho, že nevidíte dovnitř (podobně jako u Pačinka).

(Pokračování textu…)

Den 13 – Hiroshima, Tokyojap

Na psaní krátký den. Vstali jsme v hostelu a odhlásili se. Werk s Ithil šli do herny a já si dal museum v Hiroshimě. Cena symbolických 50yenů (30yenů pro studenty), skřínky na věci za 100yenů (které se pak vrátili).

Vlastní museum je celkem zajímavé, jestli tu budete, taky si jej projděte. Moc se mi o tom nechce rozepisovat, není to moc veselé povídání.

Po museu jdenu dal jednu cache, to jen tak, aby se neřeklo, že jsem tu teď žádnou nenašel. No teda, tu první jsem nenašel, druhou už ano.

(Pokračování textu…)

Den 12 – Iwakuni, Kintai-kyo

Sbohem Nagoyo a suer ryokane. Míříme přes Osaku do Hiroshimy. Než jsme definitivě odjeli, zašli jsme na maglev vlášek. Teda na vlak lítající na magnetických kolejích. Žádná jednokolejka jako v Tokyu.  Bylo to celkem mastný, stavba je stála tuším 750mil USD a postavili asi 8km trať pro Expo2005. Na hlavním nádraží jsme našli cedule a šli k této krátké lince. Vzali jsme si lístek na pár stanic a 230 yenů a šli se projet. Čekalo nás ale nemilé překvapení. Ona tahle trať nebyla vůbec magnetická, ale jednalo se o obyčejný vlak/metro na kolejích. Divný. No, nemělo cenu tím někam cestovat, vrátili jsme se ke vchodu, omluvili se, dostali jsme zpět vstupné (za lístky) a šli jsme směr Shinkansen. Cesta trochu trvala, plus hodina pauza v Osace, takže v Hiroshimě jsme byli okolo půl třetí.

Werk s Ithil se vydali do města na herny, já skočil místní lokálkou do Iwakuni (50 minut cesta) a pak autobusem za 240yenů na most Kintai-kyo. Je to hodně starý most kompletně vyrobený ze dřeva. Má pět oblouků, které drží masivní kamenné pilíře. Most byl postavený v roce 1673 a stál do 1950, kdy ho zničil tajfun. V 1953 jej obnovili (přesně rekonstruovali). V roce 2004 se provedla první opravy, aby zase nějakou dobu vydržel (jen tohle je stálo dva biliony yenu, teda, ti se pěkně plácli přes kapsu). Je to sice raritka, ale za přechod po mostě se platí mýtné (300yenů).

(Pokračování textu…)

Den 11 – Nagoya, Osu

Dnes pršelo. A to od rána až do večera. Werk časně ráno zdrhl do Hiroshimy mrknout na museum Mazdy. Já s Ithil jsme až okolo poledne vyrazili do Osu, což je oblast se spoustou malých obchodů, více sekáčové, bazarové, použité a tudíž levné zboží, takže přesně to, co hledáme.

Po cestě jsme koupili deštník (sedmdesátku), levné a velmi spotřební zboží v téhle zemi. Přes metro jsme se dostali. Obchůdky jsme prolezli skre spousty ulic. Mrkli jsme na spoustu hadrů a hadříků, od teplákových, blýskajících se, šatiček pro lolity a nevím koho ještě tuna. Pak trochu kovbojských oblečků, jeanů, až po kostýmy. Ke všemu tuna doplňků, bleštidel, přídavných nalepovacích diamantíků. Elektronika tu taky byla, hodně bazarové (na Japonsko docela dost). Najít se daly jak opotřebované, baarové, dokonce i nefunkční součástky, přístroje, konzole a části do PC. Se sbírkou bazarových konzolových her taky nádhera. Když jste věděli japonský název (abyste se v tuně zabalených her vyznali), nebo měli dostatek trpělivosti, našli jste, co jste hledali.

Opět jsme prošli jedno knihkupectví s tunou odborné literatury. Koupil jsem si jednu knížku k programování a jednu h historii království Hyrule.

(Pokračování textu…)