Den 23 – domove (delayed domove)

Jop, táákže jedeme domu. Ráno vše zbaleno a vyraženo ráno na vlak do Narity. Linka vedla kousek od nás, takže se jelo přímo. Po zamčení pokoje (a nechání ho zkontrolovat, jestli jsme tam nic nenechali), jsem na nádraží zjistil, že v pokoji opravdu nic nezůstalo (ale dole u botníku jsem nechal foťák, … hmm, stane se, ale prý ho už poslali //píši tento report po více jak měsíci//). Na letišti kontrola hned u vstupu a puštění dál. Trocha běhání kvůli posledním pohledám a dopisům. Poslední úspory utraceny v místním Meku (po čekačce na polední menu) a za poslední superJaponské Fanty. Váha (mého) batohu 20.1kg (za 20.0kg povolených), ale pohoda. Nedostal jsem palubní letenku (jap-fra), což je prý v pohodě, že to co mám vytištěné stačí. I jsem se 2x ujišťoval, že je to ok. (no samozřejmé jí po mě u letadla chtěli ale vytiskli mi tam novou, tak na far-cze mam dvě). Protože jsme chtěli být v Japonsku co nejdéle, tak jsme šli také na poslední (skoro) chvíli. A hádejte koho volali, no, znělo to jako o pokus vyslovit jméno Michal Bezvoda. Tak nějak jsme se místní japonštinou (ok, tak ne no), dozvěděli, že se jim nelíbí jeho zavazadlo a že by v něm mohla být bomba či co. No ukázali nám rentgenový snímek a hádejte co to bylo .. no baterka na noutas úplně ce spod pečlivě zabaleného batohu. Tak jsme se tam prohrabali (přes plyšové kočky) a strčili jí do normálního batohu.

(Pokračování textu…)

Den 22 – úspory fuč

Co dodat – poslední den v Japonsku. Utratily se poslední úspory a zahrálo posledních pár her. Nějaké Jubeatoviny jsem si nechal nahrát (asi 4, jedni jsem nepřežil – ale dávat po odjezdu z Japonska Extreme 9 a tak na B-C beru jako úspěch). S E-amussementem trochu naprd, v Evropě nemaká a navíc po roce nehrání to (prý) smaže výsledky. Ach jo, no, .. stejně nevím jestli to někdo opět použiju (dofám že jo).

(Pokračování textu…)

Den 21 – Tokyo Disney Resort

Už když jsem do Japonska jel, jsem na mapě uviděl Disneyland a řekl jsem si, že tohle prostě chci vidět. No a povedlo se. Teda původně jsem chtěl výpravu podniknout na začátku cesty do Jap. (k seznámení se, adaptace na teplotu a tak), ale nakonec celkem pohoda, že to bylo až na konci. Cena za vstup 5.800¥ a můžete jit do buď do Resortu (klasický Disneyland), nebo do Disney Sea. No, šel jsem do prvního.

Uvnitř viz fotky. Pár atrakcí (možná dost, ale v porovnání s jinými parky..). Den předtím holčina z pokoje říkala, že pěkný, ale že málo horských drah. No, to má pravdu. Je jich tu opravdu málo a pokud jsou, tak třeba žádná záporná géčka. Jen to pojede párkrát rychle dokola a konec. No co, nevadí.

(Pokračování textu…)

Den 20 – Konami, here I am

Dnešní den jsem se chystal provést velkolepý plán, přepadnout hlavní sídlo Konami. (znáte ne, taková ta jedna firmička, jejíž součástí je divize pro hudební hry BEMANI – která dělá DDR, BM (IIDX),PPP, GFDM, PNM, jubeat..)

V ruce papírek s adresou: 9-7-2, Akasaka, Minato-ku, Tokyo 107-8324, Japan (streetview)
a jméno: Naoki Maeda

Cesta z Roppongi stanice, přes zastávku na jídle, omrknutí místní herny (jop, naproti mají menší hernu. Jeden manažer tam pařil GFDM, je zde i DDR X). Před příchodem do Konami jsme ještě skočili vytisknout poslední fotky (naštěstí je naproti Fujifilm, ve kterém měli (mimo výstavy) i automat na tisk).

(Pokračování textu…)

Den 19 – Akihabara poprvé

Je to tu, dlouho očekávaný den, kdy navštívíme slavnou Akihabaru. Jedná se o čtvrť Tokya, která je známá tunou obchodů zaměřených na elektroniku, a pak na obchody pro pány. Strávili jsme tu celý den.  Sovi o místě bude nejspíše hodně psát (no, koukněte mu na název serveru).

(Pokračování textu…)