Dnešek byl celodenní výlet do Hiroshimy. První cíl byla velmi slavná tori brána v moři (Miyajima). Cesta z hlavního nádraží 27 minut, pak 6 minut lodí (+ čekání, ve kterém pozorujeme místní kraby). Překvapení číslo jedna – zvířata. Na druhém ostrově (s tori) byla tuna jelenů (či čeho). Takové místní přerostlé holuby. Sice stále plachá zvířata (teda spíš že nikomu nepatří a pohybují se zde volně), ale už smířená s davem. Dají se fotit, krmit a sem tam i pohladit. Prý někdy ožírají oblečení a při vyprovokování trkají. Šli jsme dál směrem k bráně (která svítila už z trajektu). Brána viz fotky. No, je velká. Z druhého břehu to tak nevypadalo. Drží vlastní vahou. Byl začátek přílivu, takže se dalo jít až k ní (okolo 18h už byla v moři). Opravdu masivní stavba, co dále moc povídat.
Dnešek byl víceméně přesouvací. Přesunuli jsme se do , kousek od Nijo Castlu. Ubytovaní bylo pohromadě – více lůžek v jedné místnosti. Bylo to i ve čtvrti, kde měl být klid, takže se nemělo mluvit venku o 10 hodině. Uvnitř to šlo, příjemná obsluha, ráno snídaně, sprchy a i pračka, co vypere prádlo za 40 minut a ne 5 hodin. Podobná ubytovací vzdálenost, 1-2 zastávky od hlavního nádraží, 15 minut chůze (právě okolo hradu).
Tento den jsme se koukli na jeden hrad (stále v Nagoye). Moc pěkné a udržované zahrady. Překvapilo mě, že zde vypalují trávu plamenometem, no ale nakonec proč ne. Vlastní hrad měl 7 pater (v jednom se nesmělo fotit s bleskem a v jednom vůbec – takže neuvidíte fotky luků a šípů, sorry Jejko). Z vrcholu byl super výhled. Vzali jsme to cestou od špičky dolů. Takže pár katan, brnění, modely a plány na stavbu. V jednom patře i výstava hmyzáků. Motýli krásní, ale potka ty chrousty (či co to bylo) o rozměrech vrabce, no .. eh. S plánky hradu si opravdu vyhráli, příjemně detailní popis.
Hlásím se z Nagoy. Sem jsme jeli, jelikož jsme dostali tip od jednoho FB kamaráda, že se zde konají (a tomu možná nebudete věřit), japonské slavnosti. Ty trvali od 28-30.8. a masivně se tančilo v ulicích města. Bylo několik kolací – na hlavní třídě u nádraží a pak pod televizní věží. Fotky nejspíše řeknou nejvíc (nebo ještě lépe soviho videa). Japonci ve stejných krojích, nádherně synchronizovaní a i s hudbou věděli jak naložit (že zdroje zvuku se navzájem nepřetloukávali).Jak malí tak velcí, meze nebyly. Krásně se na to koukalo. Pochválil bych i úklid, za 5 minut (možná ani ne) po skončení okolo páte hodiny byla ulice opět plně průjezdná (samozřejmostí je, že nikde během ani po akci nezůstal nepořádek).
Ráno jsme vstali odpočatě a však asi ve [4:41]. Budík se nějak přeslechl, ale vzhledem k vyčerpání se není moc čemu divit. Rychle jsme se sebrali a vyrazili ven směrem k vrcholu. Chyběly ještě dvě stanice a asi (jen) 200-300m k vrcholu. Do svítání 10-15 minut (prý před pátou). Po pár desítkách metrů běhu do kopce se zjistilo, že to stejně nepůjde běžet a že to dáme klasicky pochodem. Venku už bylo světlo a pomalu se blížil východ slunce. Některé momenty jsou zachyceny na fotkách.
Za nějaký čas nás dohnal i Sovi, který chtěl ještě trochu dospat. Takže jsme mohli na vrchol dojít společně. Na něm byla opravdu spousta lidí. Kolem kráteru to trvalo tak hodinu dokola. Místo, kde jsme vylezli, bylo ještě 20 minut od úplného vrcholu hory. Na něm je taková ta černá deska se souřadnicemi i kámen (monolit), u kterého se všichni fotí. (btw, hned vedle je meteorologická stanice). //jedu z Nary//. Opravdu rušné místo, u vrcholu se chce (pochopitelně) každý vyfotit. Dále jsme nahoře koupili pár pohledů jak jinak než s motivem hory a také místní nudle (jedněmi nudlemi jsme nakrmili mravence). Pár fotek pro geocachery (těžší cache než 5/5 není).
Následovala cesta dolů. Ano, plus je, že bylo už teplo (ale i tak se chtělo namazat kvůli spáleninám). Noo, šlo to tak nějak stejným tempem jako nahoru. Je třeba se koukat, kam se šlape a našlapovat i pomalu a zlehka (plus dávat přednost nahorujdoucím). Cesta dolů zabrala tak 4-5hodin.