Den 2 – San Francisco, přílet

(note: jsem právě na cestě do Las Vegas, tak je čas dopsat předchozí dny, fotky jste mohli vidět již dříve). Dnešní druhý den výletu jsem se potřeboval přesunout z Seattelu do San Francisca. Pro dopravu na letiště jsem nevyužil taxík, ale místní dopravu.

Šel jsem večer spát po 1 hodině a návratu z herny. Přemýšlel jsem pořád, v kolik jít spát abych měl rezervu I tam moc nečekal. Plány na půl sedmé byly stejně zbytečné, protože jsem se vzbudil v 5 ráno a čumákoval jsem do zdi. Vyrazil jsem o trochu dříve, tiše jsem zbalil věci abych nevzbudil nocležníky a po check-outu vyrazil směr podzemka/nadzemka/vláček. Cesta na letiště 45 minut za 2.5 dolaru, pohodička. Odbavení a přesuny na letišti taky v pohodě. Začínám se na nich cítit jako doma, už do dost zevšednělo. Na Seattle letišti (zkráceně SEATEC) bylo 2-3h času, dobyl jsem zařízení, poslal fotky, vyřídil pár mailů. No a hurá na let.

Ne vzduchu jsem byl, uf, nějaké 2-3h. Nad zemí bylo fakt pěkně vidět celé město I parčík, kde jsem kešil. Teplota v letadle pohodová. Také moc pěkný výhled na pobřeží.

V San Francisku jsem po pár přesunech místním MHD našel Michala (nebo spíš on mě) a hurá do města. Prošlí jsme dost částí města a vlastně to jsme dělali celý dnešek a zítřek.

Dostal jsem I místní SIM kartu, ale jako nic moc. Místní rádoby nová technologie kašle na nejmodernější techniku. Je úplně jedno, že máte poslední modely moderní techniky, 4bandobý telefon v poslední verzi atd atd atd. Stejně na internet dostanete EDGE. Žádné 3G nebo 4G (s LTE). Nope. Smůla, zůstaňte si na 20kBps s 500MB FUP.

Po pobřeží jsme se prošli několikrát, omrkli místní mrakodrapy, okusili místní stravu a to bylo tak vše.

Večer jsem potkal svého prvního couchsurfera, u kterého jsme ve vedlejším Oaklandu přespávali. Pokecali jsme, jak to jde, a tak obecně. Večer nás vzal na místní umělecké trhy, což je víceméně tržnice ale s věcma vlastnoručně vyrobených od místních. Spousta namalovaných, či korálkových věcí. Pak nějaké to exostické jídlo – byl proveden úspěšný test. No když už jsem u jídla, tak mě moc místní strava nesedla. Asi moc koření nebo čeho, ale pořád běhám. Nevadí.

Závěr dne tvořil jeden koncertík v místním baru. Po hodinovém+ čekání dorazila místní kapela. I když, já bych je kapelou nenazval. Hrát a pívat to moc neumělo, hlavně to bylo nahlas. Ale to tak jako o 50% víc než na rokovém koncertu. Dokonalý způsob, jak osobně poznat všechny své sousedy, že? Trochu jako Scott Pilgrem film.

Na závěr dne, spánek. Mimochodem, cestou promítali jeden film na místní barák. Že by někdo konečně realizoval náš nápad?

Diskuze ukončena.