Den 20 – Konami, here I am

Dnešní den jsem se chystal provést velkolepý plán, přepadnout hlavní sídlo Konami. (znáte ne, taková ta jedna firmička, jejíž součástí je divize pro hudební hry BEMANI – která dělá DDR, BM (IIDX),PPP, GFDM, PNM, jubeat..)

V ruce papírek s adresou: 9-7-2, Akasaka, Minato-ku, Tokyo 107-8324, Japan (streetview)
a jméno: Naoki Maeda

Cesta z Roppongi stanice, přes zastávku na jídle, omrknutí místní herny (jop, naproti mají menší hernu. Jeden manažer tam pařil GFDM, je zde i DDR X). Před příchodem do Konami jsme ještě skočili vytisknout poslední fotky (naštěstí je naproti Fujifilm, ve kterém měli (mimo výstavy) i automat na tisk).

Vlastní příchod do Konami. Hmm, projdete dveřmi a zamíříte k menší recepci, kde sedí dvě holčiny. Moc anglicky neumí (asi jako vy japonsky), takže se snažíte dorozumět.

CZ: Dobrý den, my jdeme za tímto člověkem (*ukážete jméno Naoki Maeda s adresou Konami*)
JAP: máte dohodlou schůzku?
CZ: ne, my chcem vidět
JAP: aha, no, musíte mít dohodlou schůzku
CZ: tu nemáme, my chcem vidět
JAP: aha, .. počtejte prosím

JAP: tak je zaneprázdněn (busy)
CZ: ok, my ho chcem vidět (a dle rady Alexe), we are international friends
JAP: eeh‘

následovalo pár dalších vysvětlování, nakonec prošel okolo jeden japonec (zřejmě místní pracovník)

JAP1: dobrý den, mohu vám pomoci?
CZ: ano, my chceme dovnitř
JAP1: aha, tak to musíte mít dohodlou schůzku
CZ: tu nemáme
JAP1: a máte telefonní číslo nebo jméno osoby?
CZ: ano tady (*opět ukážeme jméno*)
JAP1: *vysvětlí recepčním co chceme (že by to už tušili?) a odpoví co odpověděli i ony*
JAP1: no, potřebujete mít sjednanou schůzku
CZ: tu nemáme, my ho chcem vidět
JAP: .. počkejte prosím

A šli jsme si sednout opodál. Koukali jsme na strážného, který objekt hlídal. I ho za tu dobu vystřídal další kolega. Pěkně podle předpisů, salutování a stoupnutí si na přesné místo. Fotit se zde moc nedalo, hmm .. trochu jsme tam byli nápadní.

Za chvilku přišly recepční a měli dva papírky. Jednalo se o vstupní karty, resp. papír s QR kódem (čtverečkový barkód) a odvedli nás do prvního patra. Tam si nás převzali druhé slečny a uvedli nás do místnosti, které vypadala něco jako jednací jídelna. Koberec, více stopu (čtverec, kruh) s různým počtem židlí. Zde jsem rychle nenápadně udělal pár fotek. Zanedlouho přišil slavný japonský Karel Got – byl to Naoki osobně. S ním šel jeden zástupce (teda zástupce, spíše byl ve stejné pracovní skupině jako Naoki) a za chvilku přišel ještě jeden podobně vypadající. Oni – klasika z Japonska, bílo černé barvy, košile, oblek. Naoki (tip: poznáte ho podle toho, že nevíte jestli je to kluk nebo holka – viz tofky z Německa) prostě umělec jak má být. Osobnost z něj jen čišela. Ne tak černobíle barvy ale i něco barevnějšího, více odhalená hruď a styloví řetízek (hmm, řetěz). Na úvod (pseudo)klasicé uvítání (eeh, od recepce až sem, umíte si představit kolikrát se člověk ukloní?). A hned jestli umíme japonsky. No, tak že moc ne, cili ok, „tento pán nám bude překládat“. I on uměl anglicky tak napůl, druhý pán také napůl, mi japonsky asi jako Naoki anglicky (ne, to bych ho podceňoval).

Následoval zhruba 20ti minutový rozhovor. Aby nebyl stres, tak se nic dopředu nepřipravovalo. Tento plán vyšel, stres nebyl, příprava taky ne (tip: příště si vizitky z přední kapsy dát dopředu a předat je, stejně jako foťák, ale to bych v Konami stejně asi vytahovat neměl, nejedná se o con). Povídali jsme si asi tak jako, že jsme moc rádi, že ho vidíme. Že jsme jako tóóó, od hudebních her odkaďsi z Evropy (znáte to.. Londýn, Francie, Německo .. áá Česká republika, .. čeko). Aahhh, soka. A jako, že hrajeme i hudební hry. Takže si takhle emociálně vyprávíte, on to hltá přikyvuje, směje se, a jeví obrovský zájem (pak se otočí na překladatele a zeptá se, oč šlo). Hem, takže jsem trochu zpomalil a snažil jsem se trochu více vyprávět jako s jiným japoncem (jednoduchá slovíčka, gestikulace, posunky) – v ten moment na tohle myslet nešlo, ale něco pobral (úspěch). Pomohly fotky. Třeba .. „hele, to je Rubbinnexx v Německu“, „???“, „a hele, to jsi ty s ním“, „aaaah“. A tady je další fotka, „??“, „a tady jsi ty s nima“, „ahhh“. Překládání se pak moc nekonalo (asi mi rozumněl nebo co). Pokud se překládalo, tak stylem: „a co hrajete v Evrope?“, „In The Groove“ – „in the groovo“, „Pump it up“, „eto, Pump it apo“, .. ale že hrajeme i Beatmanii a podobně. (tip: příště neříkat, že se to na PS2 dá spustit s čipem, ale že máme japonské PS2). Následovalo něco jako info o konové scéně, kolik je na konech lidí a jak často se konají (zde jsem nechal Trilla říct asi dvě slova jako ano, a .. ano). Co se povídalo dál. Že se nám v Japonsku moc líbí, co jsme procestovali, že jsme byli na test kolaci PNM (což je trochu rozsekalo), a že hrajeme a moc se nám tu líbí. Trocha srovnání jako kolik je zde AC na 100m a kolik je arkád u nás na 5h cesty od baráku. Trocha o lagu jakonského DDR X vs evropského.

V tuhle chvíli (po 20ti minutách), bylo před Naokim asi 50 fotek (no dobrá no, tak 20 a některé vícekrát). Řekli, že už musí jít. A tady se ozval hajzlík Xsoft s prosbou .. „podepiš“. A vybavený zlatou a stříbrnou lihovkou, podává Naokimu jednu fotku za druhou s +/- instrukcemi co tam napsat. Hmm hmm, šlo totrochu pomaleji a Trill mě upozorňoval, ať už končím. Takže je podepsáno pár vybraných fotek. Pak samozřejmé DDR Max a DDR Extreme (jop, ten drahý japonský, asi by to někdo moc rád viděl na eBay). Pak svou e-amussement kartičku (se mi pak chtálo hrát jen DDR X, protože má bezdrátový senzor, ale i přes tunu jubeatů se to nesetřelo, pot na ní původní zůstal, podpis je přes něj). Naoki také půlku fotek dostal, třeba pozdrav od Rubba (nafocený den předem mobilem, kde je zdravý od arkády s pístečkem „Hi Naoki a Ryu…“). A drzost největšího kalibru, Rubb poslal fotku jeho AC s 6ti boot IIDX screenama (teda title screenem, kde je i SN). Na jedné fotce tedy 2×3 screeny. No, Naokimu se to docela líbilo, ale tahle fotka byla jen na ukázání a ne na předání. Hmm, co byla ale drzost, nechat si jí podepsat. A ještě dodat „napiš tam prosím Nenech se chytit“, „Co to je/znamená?“, „áále, to je jen takový interní humor“. A víte co? On to fakt napsal. No nevim nevim kolik takovýchhle fotek lítá po světě (Rubb o tomhle ještě neví, takže pokud si tohle nepřekládáš Google Translátorem, tak jednou dostaneš moc pěkný dárek). Tímto to zhruba skončilo (jo ještě snad, pronesl jsem sem tam pár japonských slovíček a frází, .. no a přej mám moc dobrou japonštinu a výslovnost .. tak už chápu to podhodnocování vlastních věcí a nadhodnocování věci protějšku – Jop a také nám dal 2 Konami sport vody (které na začátku dotáhli z místního automatu, prý „dárek od Konami“ (jop, mám je u sebe)).

Následoval odchod – tohle nás fakt dostalo, Japonci mají vše dokonale a i to dosti vyprávíme dál. Počkali, až se zvedneme mi, poté vstali (najednou) i oni tři.) Úklona (teda spíše iniciovaná z naší strany) a západní podání rukou. Poté se Naoki (jakožto hierarchicky nejváženěejší osoba) otočil a odešel opět pracovat. Poté se čekalo na nás. My, že je to v pohodě, že mámeé lístečky a že se pryč dostaneme. Hmm, nope. My, jakožto pro ně druzí nejváženější, jsme na řadě. Čili čekali asi 2 minutky, než jsme se posbírali podepsané relikvie, vzali batohy (pití) a odejdeme. Doprovodili nás až k turniketům. Při cestě jsme si všimly, že ty dvě japonky na horní recepci, jsou od doby, co jsme se zvedli, v hlubokém předklonu (chudinky). Cestou (30 metrů) jsme se jich ještě zeptali (lidí od Konami, ne servírek) jestli mají návštěvy jako je tahle. Tak prý, že sem tam někdo přijde, ale že to není spontánní jako tohle. No, takže se kouli, jestli projdeme ven a že naproti jsou koše, kam máme vstupenky vyhodit. Tak jsme i udělali (ne, neudělali, vzali jsme si je domu jako památku). Dole před recepcí nám fotku nepovolili, takže další fotka je před budovou. A tímto končí návštěva Konami. Jop, dokázal(i) jsme to.

Zbytek dne jsem se poflakoval v Akihabaře. Našel jsem (konečně) MP3 přehrávač, který by mi vyhovoval. Nebylo to až tak náročné, 8GB, vzhled flash disku (aby se nemusel tahat kabe), a přehrávání složek (ne pouze dle ID tagů). Z 18ti modelů to zvládali tak 3, dva byly naprd, takže mámé vítěze. Hmm, ale tenhle kousek neměli na skladě (jen 2 nebo 4GB). Opět japonská povaha, snažili se moc pomoci (sehnání někoho, kdo eng. mluví, jestli je na skladě, rezervace, pak že nejde (nemám jap. číslo), pak jestli se to stihne před odletem, pak teda, že to tu nepůjde, takže to mají na druhé straně města. Tady je mapa, tohle je takhle stanice, ulice sem, sem sem, a tady ve čtvrtém patře mají ještě dva kusy. Teda, pohoda co? Je to v Shinjuku. (kde to je, neznám. No u nás to zná každý, je to tady. Aha, u nás (CR) každý zná zase Akihabaru).

Jel jsem se tedy podívat do Shinjuku. To je něco podobného pro mladé lidi (čtvrtě, ulice, obchody, puby) .. okolo autobusového nádraží. (možná pro mladší lidi je/byla Shibuya, no, to je jedno, zájemci si to najdou). Prošel jsem, našel, koupil a spokojeně odešel. Juknul jsem i na místní herny (teda, uf, draho a zakoušeno). Nejdražší IIDX (200¥ single, 300¥ double), Jubeat (opět) 200v¥. A to bylo asi tak vše, udělal jsem pár místních nočních fotek a hurá na pokoj.

stats: 10 541 kroků, 6.32 km, 337.1 kJ

2 komentáře to “Den 20 – Konami, here I am”

1. Kvakva napsal:

   16.10.2009 (17:39)

   čo by som ja dala za výpravu do Japonska 😀

2. Xsoft napsal:

   16.10.2009 (18:19)

   staci cas, penize (a v nasem pripade i 3/4 roku planovani). Mozne je vse.

3. E3 2010 – Hýbající se novinky II. | Unlocked Arcade @ pocitac.com napsal:

   17.6.2010 (14:04)

   […] Bude se nacházet v Tokyu na Roppongi (kde sídlí i Konami, viz cesta do Japonska den 20). […]