japan2010 | Unlocked Arcade

Den 11 – Beppu a horké prameny

Aaano, tento den jsme přijeli do Beppu. Místa avizovaného jako japonské Las Vegas. No, možná v sezóně, tentokrát nám to moc nevyšlo. Na nádraží jsme dali oběd. Já šel do asi třech sladkých dortíků, Pulda dal netradičně – špagety.

Při jídle se okolo nás mihli Deithovci. Dali jsme tedy řeč, řekli, že ráno byli na opičk (o nich zítra). Prošramočili jsme místní obchody a vydali se směrem k vrcholu do hor. Opět jsme šli nezávisle na sobě, i jsme brali jiné cesty, přesto jsme se nahoře našli. (my totiž ještě chtěli hodit věci do hotelu naproti nádraží a ubytovat se). V Beppu jsou 2 místa, jedno má 6 horkých pramenů a druhé 2. Jeli jsme k těm šesti. No, dali jsme tam jen jedno (Deith a Zulda dvě). Ale i tak pohoda. Teplota vody 40-100 stupňů, šlehající (ehm, tryskající) prameny vody. Ávan síry. No prostě mňamka. Podívejte se na videa, popíší to možná lépe. Sem tam chrám, sem tam nádherná zeleň a příroda. Ale to prostě tam je všude. Opravdu nádherné. Ok, netradičně zaujal automat na zmrzlinu, otestovali jsme ho několikrát.

(Pokračování textu…)

Den 10 – Fukuoka poprve

Milované město, milované sídlo arkád. Tento report bude pěkně propařený. Než se k němu dostanu, tak trocha popisu ubytování.

Dalším experimentem byl .. ryokan. Ok, další ryokan. Tenhle byl klasický dřevěný, tradiční japonská lázeň (koupelna pro 8 lidí). V popisu si v komentáři jeden pár stěžoval, že je v noci budili a kousali švábi. Z ničeho nic se objevili a začali nebezpečně pochodovat. Vyžádali si jiný pokoj, ale švábi se objevili znovu. Představa malých brouků je pronásleduje dodnes.

Tak, tuto zkušenost jsme bohužel neměli (teda bohudík). Zkusili jsme i jejich snídaně, japonský styl (druhý by byl západní). Tentokrát více ryb, ale pohoda. Místo bylo krásně situované, přímo rovně od hlavního nádraží (20 minut). A po 90 stupních zase přímo rovně k arkádám (40minut).

Teď teda arkádičky. Jedna herna zmizela, tentokrát zde byly „jen“ dvě. Několikapatrové. V oblíbené herně minula nalezen rekordní počet JuBeatu Knit (5 kusů). Nechybělo ani několik Beatmania IIDX 18 (3x), DDR X2 (2x), PNM 18 (3x). PNM zde minulý rok byla test lokace. Zahrál jsem si, ale pak jsem našel jeden trik. Někde ve třetím patře měla být IIDX 16 (Empresska). Chtěl jsem se tam dostat, ale nešlo to. A obsluze jsem prd rozuměl.

(IIDX18)

(Pokračování textu…)

Den 9 – opouštíme Tokyo

Po úspěšném dokončení dvojitého TGS se vydáváme pomalu směr Beppu. Ale to bych nedal bez zastavení na své oblíbené zastávce, ve Fukuoce. Dnešní den je ve zkratce cesta tam.

Přestup v Shin-Osace. Jak se říkalo, že každé město má svůj pamlsek, tak zde jsem asi našel ten osakácký. Vafle. Při druhém průchodu okolo stánku jsem neodolal a koupil si setup box s pěti kousky. Japonská samozřejmost Čecha lehce vyvede z míry – samozřejmě, že byly nádherně zabaleny, decentně podány do ruky a byl projeven hluboký dík. Není to úplně vidět, ale za vaflemi jsou pytlíčky s ledem. To aby se delikatesa nezkazila. No, nezkazila se. Ve vlaku jsem jí při nejbližší příležitosti zblajzl na posezení. Moc dobré.

(Pokračování textu…)

TGS2010 – Dance Evolution

Hlavním lákadlem TGS pro mne byl stánek Konami další titul po Dance Dance Revolution, který má šanci se stát podobným velikánem. Pokud jste za poslední rok neviděli ani jedno video, pak věste, že se jedná o hudební hru, kde do hudby máte opakovat předepsané pohyby. Už nejste omezení na čtyři tlačítka na padu, ale máte díky 3D snímací technologii Kinect máte volnost takřka v celém těle. Vez senzorů na těle nebo zemi „tančíte“ a opakujete kreace tanečníka.

Na TGS a v Japonsku lidé znají Para Para Paradise, a tak většina hráčů opakovala naprosto všechny pohyby jako tanečník. Hře bude stačit, když se trefíte do zvýrazněních póz. Těch jsem našel na místě šest:

  • zelená silueta – tento tvar má vaše telo zaujmout až se ze strany dostane do středu (2-3 sec po objevení).
  • mudrý kruh – sem stačí umístit ruku (bouchnout)
  • žlutý kruh – do něj umístěte ruce (viz dále)
  • čára po žlutém kruhu – švihnutí ruky z výchozí pozice určitým směrem
  • žlutý kruh s křížem – je jakýmsi holdem, kde máte ruce po celou dobu nechat (v něm je odpočet požadované doby trvání)
  • zelené kroky – naznačují snímání pro nohy (dupnutí)
  • (následovat bude tlesknutí – zelená ikonka a hýbání boky – tmavě oranžové šipky)

Konkrétněji viz obrázek:

Jaké v Dance Evolution budou písně jste patrně zjistili již z ukázek. Bude to zkrátka dosti podobné Dance Dance Revolution. Trocha Pary, trocha Eurobeatu. Vše na co se bude dát rozumě tančit. Nebudete tolik závislí na konstantním BPM. Ve finální verzi hry bylo ohlášeno celkem 30 songů.

Osobně jsem otestoval songy: A Geisha’s Dream (místně velmi oblíbená), La receta (nejtěžší co tu bylo), Night of Fire (para klasika), Kimono Princess (rychlé DDR Xkovka). Brilliant 2U jsem přeskočil.

(Pokračování textu…)

Den 7–8 – TGS2010 – Tokyo Game Show

Po dlouhé době jsem se odhodlal k napsání zážitků z Tokyo Game Show 2010. Zde jsou.

Nejprve menší úvod. Jistě víte, že Index již není, co býval. CeBit není tak úplně herní veletrh a německý Gamescom jsem vynechal. Jedním z hlavních důvodů, proč jet do Japonska, bylo právě TGS. TGS je jeden z největších herních festivalů / veletrhů / akce / předváděčky, které se dá na celém světě najít. To jsme si nemohli nechat ujít.

Můj cíl bylo dostat se na TGS business day. Tam mají přístup pouze novináři a zaměstnanci firmy působící v herním průmyslu. Přísná opatření, schvalování, platba předem a dalších asi pět bodů, které je třeba dodržet a potvrdit. Zkrátím to, povedlo se. A dokonce nebylo třeba ani nějak mlžit nebo si vymýšlet (a že jsem měl v záloze další tři způsoby, jak se tam dostat, plus vstupenku na pozvání). Cena na business den (čtvrtek, pátek) 5 000Y/den, na normální den (sobota, neděle) 1 000Y/den. Šel jsem následující den i na normální návštěvnický, abych mohl porovnávat.

Fronty a vstup:

Na buss si krásně projdete až k místu registrace, přímo a bez čekání. Nějaké to potvrzení, prokázání a odevzdání požadovaných dokumentů – a už máte cedulku na krku (dostal jsem vývojáře SW/HW) a mašírujete si to do haly. Na normální den čekáte v párkilometrové frontě, která začne v 10h a končí o 75 minut později. Táhne se okolo celého (jako fakt celého) komplexu. Nezapomínejte na zeměpisnou šířku, je horko a tekutiny v nedohlednu.

Uvnitř:

Vlastní TGS bylo ve třech halách, mezi nimi cosplay focení a odpočívání. V poslední čtvrté hale jídlo, místo na obecné konference, sedadla pro pár set lidí sledující turnaje (viděl jsem arkádovéo StreetFightera, den předtím se nic nekonalo, pouze přípravy a prázdné židle). Hustota lidé dle očekávání. Na buss den velmi pohodové, mohlo se projít téměř všude. Fronty 0-5 minut (max. 15). Oproti návalu, kde se počítalo na desítky (30-60 minut, žádny problém). Pokud před stanovištěm firmy nebylo ve frontě při čekání na hru místo, čekalo se u stěny haly a po skupinkách se fronta doplňovala. Raději připomenu, že čekáte na možnost si zahrát nejnovější (tedy spíše připravovaný) titul nějaké (pravděpodobně) velmi známé hry. Něco, co jinde vyzkoušet nemůžete. Takže čekat se opravdu vyplatí. Nebo se jen koukejte, kochejte a studujte reklamní materiály. Mimo vyzkoušení her či technologie jako Kinect tu byly stánky od výrobců. A to ať už her (reklamní předměty, blbůstky na mobil, plakáty, action figurky), tak stánky s příslušenstvím (dřevěné, či dokonale barevný kryt na iPhone, Nintento DS, PlayStation Portable) no jooo.

(Pokračování textu…)

Stránka 2 z 41234