1) Nejde mi hra pro dva hráče.
2) Připojili jsme podložku, ale nereaguje.
3) Nevidím menu a hlavní nabídku.
4) Kam mám nahrát novou hudbu? |
Odpověď nejen na tyto otázky najdete v sekci: StepMania » FAQ |
Cíl dne – akvárium. Mají zde jedno z největších akvárií na světě. Teď už to vím také, nepleťte si jednu veeelkou nádobu s vodou s velkým domem plného malých akvárií. Mělo celkem sedm pater. Spousta potvor, ryb, želv, olidní, medúz a dokonce se tam mihla i chobotnice. Bylo na co koukat, něco jsem zkusil i nafotit (je i pár videí). Jop, najdete zde i tučnáky, (snad i delfíny a bobra, teda vydry nebo nutrie).
Poslední den v Kyotu a plánovaný přejezd do Shin Osaky. Před odjezdem jsme se chtěli ještě podívat na kamennou zahradu a na kreslení v pístu. Na místo jsme se vydali busem, ale protože jel až za nějaký čas, skočili jsme do místní curry restaurace. Mladá obsluha z nás byla celkem dosti nervózní. Vybrali jsme si jídlo a následoval výběr přílohy. Dali jsme rýži, nějak vybrali i její typ. Pak se nás zeptali ještě na jen typ – na otázku jestli se ptají na velikost (zrníček), řekli, že ano. Takže jsem si dal dvojku (z 0-4). Hmm, tak to byla pikantnost. Ale sníst se to dalo. Uf.
Čtrnáctý den byl výletem do města Nara. Není tak úplně známé, ale spousta lidí, co v Japonsku byla i průvodci se o něm zmiňují. Tak jsme se do něj vydali i my. Má tři hlavní věci, které doporučuje cizincům vidět. Vše opět ve směsici příroda / temple. Takže jsme je prošli.
Zajímavosti – takže další jezírko a další želvy. Ochočené, připravené na krmení. Aspoň, že nechaly místní holuby na pokoji. Krmení jsme pro ně neměli, takže jsme šli dál.
Dneska jsme se Sovim prolezli další pěkné temply ve zdejším městě (stále Kyoto). Na jiho-východě to vypadalo zajímavě. Dali jsme místní dva. Jména si přesně nepamatuji, takže opět viz fotky. Trochu (více) schodů a dřevěná stavení. V jednom chrámě také měli k vyzkoušení (použití) zvon/veeelkou káď. Ta měla teda rezonanci. Vzala se i jedna místní cache (TB inside) a šlo se na další.
Na cestě z templu (v dlouhé uličce) nás odchytlo spousta malých dětí. Chodí do šesté třídy a jsou z Hiroshimy. Měli za úkol nás (teda cizince) oslovovat, představit se, říci odkud jsou a položit jednu otázku (jaké je naše oblíbené jídlo, sport, barva..) a pak si nechat podepsat papír. První dva ti byla sranda, ale ono jich pak bylo skoro dvacet.
Plán pro dnešek: a tisíc tori bran. Začali jsme hradem, on je také skoro za barákem (teda za místem, kde jsme ubytovaní). Než se šlo dovnitř, vzala se místní cache, která zde byla již pár dní aktivní (tak jsme čtvrtí). Ani bych neřekl, že byla ve stoce. On to byl taková spíš potok, krásně obehnaný něčím (beton to nebyl, spíš nějaká směs). Zkrátka cache se čistě odlovila a šlo se do hradu.
Dnešek byl celodenní výlet do Hiroshimy. První cíl byla velmi slavná tori brána v moři (Miyajima). Cesta z hlavního nádraží 27 minut, pak 6 minut lodí (+ čekání, ve kterém pozorujeme místní kraby). Překvapení číslo jedna – zvířata. Na druhém ostrově (s tori) byla tuna jelenů (či čeho). Takové místní přerostlé holuby. Sice stále plachá zvířata (teda spíš že nikomu nepatří a pohybují se zde volně), ale už smířená s davem. Dají se fotit, krmit a sem tam i pohladit. Prý někdy ožírají oblečení a při vyprovokování trkají. Šli jsme dál směrem k bráně (která svítila už z trajektu). Brána viz fotky. No, je velká. Z druhého břehu to tak nevypadalo. Drží vlastní vahou. Byl začátek přílivu, takže se dalo jít až k ní (okolo 18h už byla v moři). Opravdu masivní stavba, co dále moc povídat.
Dnešek byl víceméně přesouvací. Přesunuli jsme se do , kousek od Nijo Castlu. Ubytovaní bylo pohromadě – více lůžek v jedné místnosti. Bylo to i ve čtvrti, kde měl být klid, takže se nemělo mluvit venku o 10 hodině. Uvnitř to šlo, příjemná obsluha, ráno snídaně, sprchy a i pračka, co vypere prádlo za 40 minut a ne 5 hodin. Podobná ubytovací vzdálenost, 1-2 zastávky od hlavního nádraží, 15 minut chůze (právě okolo hradu).
There are no events to show at this time.
Powered by Lifestream.