Japan 2016 – hudební hry

Zdravím, podnikl jsem pátý výlet do Japonska.

Samozřejmě jsem hrál i hudební hry. Zde jsou dva články:

• první den v Japonsku a hudební hry
• poslední den v Japonsku a hudební hry

Mimo her jsme podnikali spousty ostatních výletu, podívejte s, jak nám to v Japonsku 2016 šlo.

4. výlet do Japonska

Už to skoro ani nemá cenu psát, že? 🙂 V září 2013 jsem podnikl 4. výlet do Japonska. Tentokrát na 3 týdny ve dvou lidech. Hlavním cílem (mimo paření na arkádách) bylo seznamování se s lidmi a kulturou.

Jak to dopadlo můžete zjistit s fotek:

• FOTO – fotky fotečky

A od kamaráda Deirha (se suprovým foťákem):

• Main Japan Album
• Kyoto
• Rail & Maglev Museum
• Robot Restaurant
• Yamadera Hill Temple
• Tokyo Game Show
• Otaku Japan
• FujiQ Highland Park

A od známých z cest:

• Nagoya World Cosplay Summit, 2013-08-03 (Michał Joachimczak)
• 1st day (Wish club, Mocha)
• 2nd day (Wish club, Mocha)
• 3rd day (Wish club, Mocha)

Z výletu bylo přivezeno dalších 400 videí, ale bude (chvilku) trvat, než se tím prokoušu a nastříhám.

beatmania iidx 21: SPADA

A je tu to. Konami ohlasilo dalsi beatmanii, resp. oznámilo kde a kdy bude test lokace.

Jedno je jasné, po beatmanii iidx 20: Tricoro bude beatmania iidx 21: SPADA.

(zdroj: http://bit.ly/ZJ20NU )

PS: Na E3 pd KONAMI nezazněla žádná zmíňka o BEMANI hrách.

Download sekce – recover

Good morning everyone.

Download sekce zprovozněna. Můžete opět stahovat cca. 200GB DDRkového materiálu. Tunu ofiko i neofiko songů, různé verze Stepmanie, Xsoft ITG2 a DDR X kompilace, a další materiál.

FTP Fileserver ještě na zprovoznění čeká.

Informace najdete zde.

Den 16 – Tokyo,odlet

Tento den se moc nestalo, jen jsme odlétali domů.

Den před odletem jsme ještě nakoupili poslední zásoby jídla, na pokoji vše zabalili a připravili si budíky na vstávání na první vlak v 5 ráno. Měli jsme prošlápnuto, jestli se vydat ne nejbližší stanici, nebo o pár kilometrů dál a přímou linku. No, s tímhle nákladem vyhrála nejbližší stanice.

Co mě překvapilo, byla oprava chodníku mezi stanicí a hotelem. Večer okolo 22h zde opravovali část chodníku. A ne aby na tom prostě jen makali. On ještě na začátku chodníku stál člověk, který se omlouval, že zde pracují a že musím jít na druhou část chodníku. Chodník je pro představu široký řekněme 4 metry a on řekl, že musím jít na kraji v jen 1 metru. Práce samozřejmě ohraničená, takže by to bylo jasné i bez toho. Po pěti metrech další člověk, který ukazoval, že máme pokračovat dál. A na konci další člověk, co řekl, že už můžeme jít normálně a ještě jednou se omluvil.

No a více, co je nejvíc lol? Tihle lidě tam byli i ve 4h ráno. Pracovali. Ukazovali. Super. U nás by po pracovní době na silnici nehnul ani prstem, natož něco ukazoval.

Následovala cesta na letiště s jedním přestupem. Čekání na letadlo asi 2h (měli jsme rezervu). Prošli jsme celé letiště a chtěli si zabalit kufry. Nic. Prostě Japonci neví co jsou krádeže, takže proč balit kufry. A ani jednu potravinovou fólii jsme nenašli. No což. Nějaký zámek postačil taky.

Let pohoda, video už fungovalo. Pak 3 lety (tj. 2 přestupy v Italii). A vítejte opět v moderní Evropě. Kde vše funguje jak má, vše jede na as, free interent je free a rychlý a tak obecně. No znáte to.
A tím končí třetí výlet do Japonska.

Další info:

Za přečtení stojí i co Werk a Ithil fotili a blogovali. Máme i videa. Vše najdete na japonsko .pocitac.com.
Přesněji:

Příští výlet do Japonska zhruba jaro 2014. Když mě zadotujete, tak i dříve 🙂

Den 15 – Tokyo, Ueno, Shibuya, Roppongi

Poslední celý volný den. Ráno (myšleno po poledni) jsme si zkusili jít na zastávku, odkud nám zítra pojede přímý vlak do Narity. Šli jsme tam přes půl hodiny, což není úplně nejlepší vzdálenost, když na sobě budeme mít plné krosny. Našli jsme později tedy jinou zastávku.

Jop, Ithil šla už ráno, cestování jsem dával s Werkem.

První zastávka v dnešních nákupech bylo Ueno, kde jsme proběhli místní obchodní dům s elektronikou (jméno jsem nedešifroval, v logu má ale Pandu). Trochu mě zklamali obecně japonské tiskové terminály na fotky. Dříve to bylo lepší. Dnes jsem si třeba z Androidu 4.0 nic nevytiskl. Jako paměťová karta se mobil nehlásí, portable audio/foto to taky nebere, na tisk přes Smartphone / Android to chce WiFi a pak aplikaci, kterou je třeba stáhnout na Marketu. Ten ale bez internetu nejde, a i když internet najdete, tak aplikace je jen v Japonském a ne Evropském shopu. Bluetooth nefunguje, takže smůla.

Dále jsme dali nejrušnější křižovatku na světe v Shinjuku. Velmi rušná, rychlá a opravdu se spoustou lidí. 3DS ale neměl nikdo, naprd. Skočil jsem i do místního Starbucksu si udělat pár fotek, ale ve svítivě oranžové jsem byl jako pěst na oko, dost rychle si mě všimli a řekli, že jako že ne.

Shinjuku jsme ještě trochu prošli, koukli jsme na autobusové nádraží. Trochu více sprejů než v ostatních částech Japonska. A fakt hodně lidí v této čtvrti.

(Pokračování textu…)

Den 14 – Tokyo, Akihabara, Ikebukuro, Shinjuku

Poslední dva dny budou nakupovací a v Tokyu. Krátce jsem proběhl Akihabaru a našel obchody, které jsem hledat. Dále jsme se rozdělili – Werk šel na pokoj a já s Ithil do Ikebukura omrknout hadříky a módní doplňky.

Co vám budu povídat, samá móda pro lolitky a gotikáře.  V obchodech se samozřejmě nesmělo fotit, takže pár (ne moc kvalitních) fotek na ukázku.

Dokonce jeden obchod měl boty od Melissa Plastic Dream. Mají celkem dost návrhářů, co jim každý rok dělají kolekci. I materiál pro boty si vyvinuli. Navíc takhle guma i trochu voní. Těžko na ně jen tak narazit.

Od Hello Kitty taky mrtě obchodů. Mají od cetek, přes oblečení, přívěšků a krytů na mobil i třeba povlak na volant od auta.

Také jsme se prošli po Shinjuku. Trochu těžké tu rozpoznat jaký obchod co nabízí. Ono je Shinjuku spíš jako náš Florenc a žije dost nočním životem. Takže rozlišit normální krámek od bordelu je trochu umění, ale dá se to (třeba podle toho, že nevidíte dovnitř (podobně jako u Pačinka).

(Pokračování textu…)